Blog

O chorobách a Vovně

Začíná to nenápadně.
Zaštěkáním.

Končí to dítětem s kulichem na hlavě, vystrčeným ve tři v noci z okna (protože když nemáte balkón, venku je pět stupňů a nechcete vybíhat v pyžamu s tučňákama na ulici, nic jinýho vám nezbyde).

Už víte?

Nesnáším choroby, horečky, nudle, chrchle, zimnice, nurofeny, panadoly, rudý oči, ale ze všeho nejvíc tu-blbou-laryngitidu. Další z tisíce věcí, o jejichž existenci jsem ještě před třemi lety neměla nejmenší tušení.

A teď upřímně – po pěti dnech doma si nejsem úplně jistá, jestli jsou horší ty první dvě prochrchlaný noci, nebo poslední tři dny s dítětem, kterýmu už relativně nic není (až na to, že kdykoli kýchne, vyletí mu z nosu něco, co visí až na pupek a z čeho bych se za bezdětna stoprocentně poblila) a který se nudí – čti: prudí kudy chodí.

*no dobře, uznávám, že nemocnej želvík s náplastí na krunýři,
láskyplně uspanej a opečovávanej jako pruda úplně nevypadá, ale když ono
se to neustálý kvičení nedá dost dobře vyfotit*
Takže k věci.
Jede si takhle s kočárkem a najednou slyším:

„Hovno, hovno, hóvnó, tralalala – lálá“
„Hele, to ale není moc hezký. Už to nebudeš říkat, že ne?“ snažím se z posledních zbytků sil výchovně působit.
„Nebudu, slibuju!“ (vzorňácký hlásek i výraz)

Nenápadně se plížím zpátky do kuchyně, abych za přesně čtyři a půl vteřiny slyšela „Vovno, vovno, vóvnó, tralalá“
Chvíli přemýšlím, jestli nemám radši dělat, že to neslyším, ale pak mi to nedá a jdu se přeptat, co to jako mělo bejt a jestli mi náhodou něco neslíbil.
„Ale mami, já říkám Vovno, a to pšece není Hovno, víš?“

Jo vim.
A jsou mi jasný dvě věci:

1. rodinná anamnéza ho zřejmě nemine a dráha právníka se nám začíná rýsovat (to je ta lepší, i když z ní mám už teď husí kůži)
2. jestli brzy nepůjde do školky, nebo si já nezajdu někam ven, bude mi pod okny blázince brzy prozpěvovat mnohem zajímavější věci

Napravím si nějak reputaci tím, že ho denně myju, (relativně) čistě oblíkám a dávám mu najíst?;)

5 Comments

  1. Už zase píšeš, jupíííí 🙂

    1. Hlaně víš co – teď jsi na řadě ty!;)

    2. Jako s psaním? Já píšu, jenom když mě políbí múza a ta moje se asi odstěhovala do teplejch krajů 🙂 Dám vědět, jestli ještě někdy dorazí 🙂 (mimochodem, ani jsem se nemusela ptát a je mi jasný, že balík došel, sysle č.2 😀 )

  2. Jojo, děti ví jak na nás:-))))

    1. To každopádně! Teď by mě jen zajímalo, jak dlouho budeme i my vědět, jak na ně;)

Odpovědět