Blog

O krabici a Marušce

Jsou dny, kdy je od rána všechno špatně.
Děti ječí už v v pět (místo obvyklý půl šestý), kafe došlo a nikdo si nevzpomněl, že je životně nutný ho koupit.
Jedna bačkora v šatně je, druhá zmizela. Kam a proč se neví a člověk už ani nemá sílu po tom pátrat, protože auto nešlo nastartovat a zip na bundě se zasekl.

Prostě dny, kdy něco pozititivního potřebujete jako prase drbání.
Když máte kliku (jako já), zazvoní pošťák s králíkovou krabicí, kterou jste si neobjednali…

Správně.
Hromada totálního chaosu, kterou by kdekdo vyhodil jako něco, co zbytečně zabírá místo.
Kdo ale někdy šil, ten by si radši zlámal nohy, než by se s takovým pokladem vydal k popelnici;)
Rozhodně rozumnější je vydat se k vlastní krabici a vyrobit novou hromadu…
Tu pak zabalíte a s děkovným (patřičně uctivým!) vzkazem …
…obratem pošlete zpátky.

On je totiž velkej rozdíl mezi zbytkama a Zbytkama.
Maruška to ví nejlíp(a hlavně má dobrý načasování a správný tušení, kdy vyrazit na poštu).

Díky, kámo, máš to u mě!;)

Komentáře

  1. OK, příště přihodím i to kafe 😀

    1. Já věděla, že to pochopíš;)

    2. nebudeš tomu věřit, ale momentálně taky nemáme kafe! (a dokonce ani snídani na ráno :-X)
      a ty zbytky se mi nevešly do krabice na "zbytky malé", tak teď se mi tam nevejdou ty tvoje 🙂

  2. Tento komentář byl odstraněn autorem.

Odpovědět