Blog

O kvalitním genofondu

Do školky někoho vláčím už dost let na to, abych věděla, že „Já se vám chci omluvit….“ není standartní věta, kterou pení učitelka připojuje k pozdravu.
Rozhodně si nemyslím, že by měla za co, protože i kdyby byla sám Jan Ámos, dříví nevychová, dětma nezatopí… (někdy bohužel)

Samozřejmě to, že místo vystřihování královský koruny zkoušíte pevnost tepláků a ostrost nůžek na papír, přičemž vám nejsou dva (a dokonce ani tři!) roky, není známka demence, retardace ani jinak chudého ducha. Protože nejsem moc invenční a jinej důvod už mě fakt nenapadl, dostalo se mi zcela logického vysvětlení.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Za všechno totiž může láska.

Jak jinak.
On nechtěl, ale musel to udělat, aby rozesmál Adélku Vosmahlíkovou, která je do něj zamilovaná a ať chci nebo ne, přijde k nám na návštěvu.

Teď nevím, jestli mám bejt nadšenější z toho, že jsem mohla vyhodit tři dny starý tepláky, z možnosti nových (a určitě báječných) společenských kontaktů, nebo si vsugerovat, že to fakt udělal z lásky a ne proto, že má o kolečko (dvě) víc.

Vzhledem k tomu, že poslední možnost se tak nějak samospádem objevila i v osmé verzi Koloušího vánočního dopisu (kterej mimochodem taky ledacos vypovídá o třeskuté inteligenci, ale ve stínu předchozího mi přijde jako výkřik mentální svěžesti), budu holt za hodnou maminku a nebudu to rozmazávat.

No dobře.
Tak aspoň ne víc než už jsem udělala.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

A navíc – já to nemyslela ani trochu škodolibě, nýbrž  z lásky.

Musím přece zkusit, co všechno mi díky týhle výmluvě projde, ne?

Komentáře

  1. 😀 Dopis Ježuchovi nemá chybu, jsem zvědavá, co dostane 😉

    1. Zatím je jasný jen to, co nedostane;)

Odpovědět