Blog

O malířských antitalentech a zničující logice

Neumím kreslit.

Ani kdybych se postavila na hlavu, nenamaluju koně, kterej nevypadá jako po záchvatu padoucnice, oko, co by se (byť jen vzdáleně) chystalo někdy zamrkat a dokonce ani strom, na základě kterýho by průměrnej psycholog s jistotou prohlásil, že mi není osm let.

Evidentně je to dědičný…

*pokud byste ČIROU NÁHODOU měli pochybnosti, pak 
a) fakt je to pes a 
b) můj je ten nahoře

Myslím, že je evidentní, že štětcem a paletou se naše dcera zřejmě v budoucnosti neuživí. Pozitivní je, že to má na salámu a nijak se tím netrápí. Naopak, když už se jí jednou něco povede, dokáže si to o to víc užít.
























Vojtěch zatím vykazuje obdobnou (ne)schopnost.
Vlastně donedávna nás všechny dokonce předčil. Tužku používal výhradně jako šroubovák, případně ke zkoumání vnitřních ušních záhybů a jakoukoli souvislost mezi oním nástrojem a papírem odmítal připustit.

Nikdo se mi tudíž nemůže divit, když jsem sebou skoro sekla při spatření výtvarného veledíla, za který by se ani Van Gogh rozhodně nemusel stydět!  
(taky vám tak lezou na nervy lidi, který si myslí, že jejich děti jsou nejšikovnější na světě a rozhodně mezi ně nepatříte?;)

Každej hravě pozná, že je to maminka, to není potřeba dlouze opisovat. Ta divná věc vpravo dole je jasný sluníčko a to, že není nahoře nesvědčí o autorově sníženém intelektu, nýbrž o nekonvenčním myšlení…
* JO. Přesně tohle bych ráda napsala, pokud bych ovšem neporodila skrz naskrz realistickýho přízemáka (po mně to nemá!), kterej nejen že všechno vidí tak, jak to je, ale navíc oplývá nutkavou potřebou to pojmenovat:

„Mami a vadí ti, že máš velký břicho?“
„Nevadí.“
„A co to znamená Nevadí?“
„Že tě to nenervuje, ne?“
„Aha. A tebe to tvoje velký břicho nenervuje?“
„No nervuje, proto cvičím“
„Takže se ti ten obrázek teda nelíbí?!“

Nevím, jestli se tomu říká ubít někoho jeho vlastní  blbostí, nebo je tak fikanej, že mě ve třech letech dokáže třema větama dostat tam, kde mě chce mít, ale doufám, že to první.

Jistý je, že na tom kreslení bychom měli zamakat všichni tři.
(čtvrtýho nezmiňuju ze solidarity a soucitu, protože tam by i sebevětší snaha stejně vyšla nazmar, protože někde holt k tomu genofondu přijít museli;)

Odpovědět