V roce 1984 mi bylo pět let a byla jsem pevně rozhodnutá, že až vyrostu, budu buď princeznou, nebo prezidentkou. To první kvůli kudrnám až na zem, to druhý prostě proto, že to hezky zní. Vzhledem k tomu, že naše mamka je ryze praktická žena (tato vlastnost se ukázala nebýt dědičnou) a rozhodně nehodlala každý ráno poslouchat, jak ječím při rozčesávání vlasů, byly moje šance na dosažení těchto veskrze realistických cílů víceméně nulové…

P6183206.jpg*poznámka na okraj*
já jsem vpravo a to, že moje dítě vypadá podobně nesouvisí s mou touhou po ublízlým a praktickým účesu, ale s nedostatečnou rychlostí růstu jejího vlasového porostu
*konec poznámky*

Pokud pojmenujete andulku Pitrýsek, nenaučíte jí vyslovit své jméno ani v případě, že ho nahrajete osmsetkrát na kazetu (!), kterou jí následně na pár hodin denně pouštíte. To jsem zjistila v roce 1990, kdy jsem si na hodině angličtiny musela na lavici dávat ceduli se jménem Sandy. Seděla jsem tehdy vedle Milušky aka Daisy a podobně postižená byla víc než polovina třídy, kromě šťastlivců jako byl John, George, nebo Mary.

O pár let později mě první americký lektor na našem gymplu neúprosně oslovoval A-Lejna, což jsem považovala za osobní pomstu. To jsem ještě netušila, že profesorka ruštiny v roce 2002 mě hodlá důsledně vyvolávat pokřikem Aljóna, a to i přesto, že zareaguju v jednom případě z deseti.

Že kreslit se, narozdíl od hraní na klavír, naučit vážně nikdy nemůžu, jsem si definitivně připustila koncem roku 1995. Ve stejnou dobu jsme v matematice začali probírat funkce, jejichž názvy si sice pamatuju dodnes (sinus, cosinus, tangens a cosi – ok, měla jsem napsat TÉMĚŘ pamatuju), ale ani po devatenácti letech nechápu, k čemu slouží, jak se používají a co to vlastně dohájezelenýho je. 

Tehdy i moji rodiče pochopili, že ta část mozku, která by měla být schopná pojmout přírodní vědy, se u mě vypařila pravděpodobně už v okamžiku početí.

Profesorka češtiny považovala mou schopnost napsat maturitní práci, ve které na třech stránkách chybí 21 (fakt!) čárek ve větách za téměř nadpřirozenou už v roce 1998. Já s ní nemůžu než souhlasit, protože ať přemýšlím, jak přemýšlím, nejsem si jistá, jestli v předchozí větě má bejt čárka za slovem „schopnost“, nebo ne!

Během následujících let, jsem udělala ještě spoustu zásadních zjištění, o která vás rozhodně nemůžu ochudit, ale radši to vezmu stručně:

Tak třeba že:

  • bydlet rok ve 2+kk se dvěma chlapama a přitom ani s jedním z nich nic nemít nejen jde, ale navíc vám to posune hranici vnímání bordelu na neuvěřitelnou úroveň (jo, špinavý nádobí se dá mejt ve vaně, když už se do dřezu nevejde – rok 2000)
  • učením angličtiny se dá poměrně snadno vydělat a navíc poznáte spoustu zajímavých individuí, kterým se snažíte vštípit, že How does you did opravdu není anglická věta (2001)
  • po měsíci v Bulharsku se fakt naučíte opačně kývat a vrtět hlavou a už to nikdy nezapomenete (2002)
  • studovat dvě vysoký školy a přitom chodit dál učit, se dá za předpokladu, že studium eliminujete na docházku ke zkouškám (2003)
  • pokud půl roku děláte v Nevadě práci, do které vás nutí chodit v havajských šortkách a do zblbnutí vysvětlujete hladovým gamblerům, že v ČSSR máme nejen sníh, ale i internet, a navíc bydlíte půl roku v motelovém pokoji s někým, s kým se za celou dobu nepohádáte, měli byste si ho vzít;)
  • Lake%2BTahoe%2B076.jpg

(myslím, že není potřeba psát, že zveřejnění takhle kompromitujícího materiálu mě stálo dost sebezapření, že kraťasy jsem od tý doby neměla na sobě a že po návratu jsem byla natolik intelektuálně zdeptaná, že jsem během dvou měsíců udělala pět zkoušek a napsala diplomku, nebo je?)

 V šestnácti mi na životě na maloměstě připadalo nejděsnější to, že pokud si v hospodě dáte pivo, vědí o tom vaši dřív, než ho stačítě dopít. Logicky jsem se tudíž ve chvíli, kdy došlo v otázkách plánovaného početí na lámání chleba, rozhodla, že až si to pivo někdy objednaj moje děti, nehodlám zůstat neinformovaná a nastal čas odstěhovat se z Prahy pěkně zpátky do rodné díry (to samozřejmě myslím jen a jen lichotivě;)
Odjakživa jsem byla přesvědčená, že pokud je někdo takový pako, že si dobrovolně na vlastní svatbě nedá doutník a panáka, pak nezasluhuje slitování. Vyšší moc asi měla pocit, že je potřeba vrátit mě nohama na zem, takže nikoho nepřekvapí, že pozitivní těhotenskej test jsem ze šoku skoro sežrala ve středu a svatba byla za tři dny v sobotu (a kdo to nečekal, ať si udělá pár dřepů;)
 svatba.jpg
 Jolance byly přesně mínus dva měsíce, když jsme spolu v březnu 2008 odpromovaly. Naučila mě, že věřit knížkám o dětech může jen blázen a zdárně v tom pokračuje už šest let.

 O tři roky později jsem díky Vojtovi pochopila, že karmická rovnováha existuje – dítě, co v noci a ve dne spí a když nespí, dokáže bez řevu koukat kolem sebe, jsem dostala za to, že jsem jeho sestru nevyhodila z okna a nevyskočila za ní;)

IMG_8588_2.jpgByly doby, kdy jsem byla skálopevně přesvědčená o tom, že ten, kdo si dobrovolně pořídí víc než dvě děti, nemá všech pět pohromadě. Přesto mě  ten pocit, že ještě pořád nejsme všichni postupně ovládl natolik, že mi ani nevadilo strávit svoje 35. narozeniny na porodním sále.
Tu Kiki jsme prostě všichni potřebovali a basta!Kiki princezna

Neumím malovat, zpívat, péct, plést, házet, běhat a když se to tak vezme, tak ani vařit. Než bych šla cvičit, radši si sednu do kavárny, dám si dvojitý kafe a něco si přečtu. Nejsem soutěživá, nemám potřebu vyhrávat, a jakmile mě něco nebaví, nejsem schopná se k tomu přinutit. Do měsíce spolehlivě zahubím i tu nejodolnější kytku, trpím fobií z nenalakovaných nehtů a nevlastním softshelovou bundu.

Nevěřím na čakry, horoskopy, energie a aury. Myslím, že každý je svého štěstí strojvůdcem a že když se chce, všechno jde. Proto (a taky kvůli tomu, že když už se pro něco rozhodnu, nepřestanu, dokud se mi to nepovede) umím šít. Za poslední tři roky jsem se toho spoustu naučila a zjistila jsem, že devadesát procent všeho je mnohem jednodušší, než to na první pohled vypadá…

    Už víte, o čem to tu bude?

Pokud ne, nic si z toho nedělejte – sama jsem zvědavá, jak se všechno vyvine. Jestli jste ale dočetli ve zdraví až sem, jedna věc je vám jasná už teď – stručně mi to moc nejde;)

Uložit

Uložit

Uložit