Blog

O pár týdnů opožděně

Původně jsem měla v plánu napsat co se dělo minulej měsíc. Vzhledem k tomu, že duben je už pár dnů předminulej (divný slovo) a z těch květů jsou skoro třešně, nedá se očekávat, že bych si něco pamatovala…

Ještě že aspoň na to focení mi nějaká energie zbyla a tímpádem vím, že

1. první letošní závod v běhu byl nářez, kde se na startovním poli tlačila hromada medailechtivých závodnic a zástupce naší rodiny pro kategorii Čtyřletí Muži ležel doma s horečkou

2. další závod byl velkou osobní tragédií díky neočekávanému pádu z kola…

… ale nevzdal se, znovu nasedl a dojel (už skoro bez breku;), takže ta medaile byla o to zaslouženější!

3. druhá cyklistka sice nespadla a přestože jsem ji na start nevecpala dostatečně včas a vyrážela jako poslední, předjela skoro všechny. Ovšem až na ty tři před sebou. Protože tomu až do vyhlašování vítězů odmítala uvěřit, brečela nakonec taky;)

4. Naštěstí brzy byla příležitost spravit si chuť a tentokrát už to vyšlo, takže všichni byli spokojený a nikdo nebulel…

5. … a to dokonce ani tehdy, když narozeninový „dort“ „upekla“ maminka úplně sama…
6. …protože jsem to zvládla napravit a pro jistotu ještě i jeden objednat. Dárků jak na vánoce, ale tak už to holt chodí, když máte rodiče blbečky, co se nepodívaj do kalendáře dřív, než dva dny před porodem a už nemaj sílu vám vybrat jméno tak, aby svátek byl aspoň o den jindy než narozeniny;)
Pro ten pátý rok má v plánu naučit se jezdit na šlapacím kole a taky plavat bez potupných rukávků. 
Vzhledem k tomu, že zdědil mou sportovní zdatnost v kombinaci se slabou pevnou vůlí, to vidím bledě.
Jeho boj.
Hlavně aby pak nebrečel;)

Odpovědět