Blog

Od soboty do pátku #5

Myslela jsem si spoustu věcí.
Třeba že jarní prázdniny na druhý týden v březnu mohl vymyslet jen dement.
Že druhej takovej dement je ten, kdo se v tom termínu rozhodne jet na hory.
Že s miminem se nikam nepotáhnu.
Že lyžovat se naučí každej.
Že lyžařský instruktoři jsou zvyklí na ledacos a jen tak nějakej materiál je nerozhodí.
Mám pokračovat, nebo je jasný, jak jsme ty prázdniny strávili?

Vojtěška vzal nejdřív lyžování jako výzvu. Instruktor Jarda určitě netušil, do čeho jde, ale brzy měl pochopit, že jsou i děti, který sebou fláknou do sněhu a nezvednou se samy, ani kdyby je hůlkama k smrti ubodal. 
Ne proto, že by to snad neuměly. Ležet zahrabanej ve sněhu a neustále vykládat o tom, že vám je čtyři a třičtvrtě, což je lepší než pět, protože jste ještě moc malý na to, aby se vás někdo pokoušel přesvědčit o tom, že pohyb je fajn, je totiž mnohem zábavnější.

 

Pokud si za 50 minut výuky berete skoro čtyři kila a i tak vás tato doba strávená s naším synem přiměje říct, že vyhazujete peníze do kanálu, je to jasný.

Chlapec svůj zápal pro věc později vybíjel tím, že každýmu, kdo se podivoval nad tím, že nemá lyže, nadšeně líčil, že s ním totiž Jajda úplně ztjatil nejvy i tjpělivost! 
(jo a to R se prej naučí, až mu bude pět, teď na to rozhodně nemá čas)

Kolouš se bojí hodně věcí. Třeba tmy, profesora Quirella, psů, pavouků, upírů, plísně, recitování na veřejnosti, nebo vysokých kopců. O tom posledním jsme ještě minulý týden neměli ani tušení a ona možná taky ne. Tímpádem se při lyžování sice neválela po zemi jako pako, ale důsledně odmítala vyjet na kotvě až na vrchol velehory. Holt dítě z Polabí.

Když začalo třetí den brutálně chumelit, měli tudíž oba legální výmluvu a z lyžování se s klidem vyvlíkli. Kdo se naopak navlíkl do kulicha, kombinézy a fusaku a bylo mu to srdečně jedno…

… a do růžova odpočatý a nadopovaný kyslíkem pak nechápal, z čeho jsou všichni tak unavený, je docela dobře vidět tady:

 

Jakmile přestalo chumelit, vylezlo sluníčko a všechno začalo tát, postrach celý lyžařský školy hrdinně šlapal kopec jen proto, aby se pak pod ním mohl půl hodiny beztrestně a bez prudy válet.

A taky se ukázalo, že pokud se tři kluci hádaj o to, kdo z nich s váma pojede na kotvě, je najednou ten kopec nějak mnohem menší nebo co 😉

Takže beru zpět.
Jarní prázdniny v březnu můžou bejt super.

Aspoň ty letošní rozhodně byly!

A teď už bych brala to jaro, jo?

Komentáře

  1. To totiž záleží, kde je strávíš a vy jste si rozhodně vybrali dobrý místo 🙂

  2. Výborně jsme se bavili představou, že bychom Jardovi k V. šoupli i M., ten by na něj pekl a ona by se po prvním neúspěchu nervově zhroutila, vztekala by se a brečela, že to nikdy nedokáže, že se to nikdy ne-na-u-čí – pak by se Jarda teprvá vokotil! 😀

  3. […] skutečným a my jsme po roce opustili rodnou placku a vydali se za horským vzduchem. Po Vojtově loňském přístupu k lyžování, jsem sebou skoro sekla, když si hned první den bez keců obul lyže a odpoledne už to svištěl […]

Odpovědět