Blog

Od soboty do pátku

Ani se mi tomu nechce věřit a nemít důkazní materiál, asi neuvěřím, ale letí to jako prase a v pondělí to bylo 12 týdnů, co jsou tři.
(1 týden, 8 a 12 – spotřeba mlíka je, myslím, zcela evidentní a není potřeba ji komentovat;)
Vojtěška je čím dál tím starší, rozumnější a tudíž i galantnější.
„Víš, že ve školce byly DVĚ Elsy?! Jedna měla korunku, druhá i hůlku a my jsme s klukama na tu s hůlkou stříleli Nervama!“
„To jako fakt? Ale víš přece, že na lidi se nestřílí a na holky už vůbec ne, že jo?!“
„Já vim, mami, já jsem taky nestřílel. Já ji jenom kopal.“
Takže tak.
Fakt mě uklidnil.
(a jo, vysvětlili jsme si to. Znovu.)
Kolouš se konečně (pod systematickým nátlakem) pustil do literatůry od Ježíška. Je z toho celá ve stresu, protože je posera a nervuje se, co asi na tý půdě bude. Sama doufám, že nic hustýho, protože i tak se v noci bez světýlka nevyspí;)

Kiki už dávno ví, že dudlík je shit, protože strkat si do pusy něco, z čeho nic neteče, může jenom blázen. Nicméně z nově objeveného palce je úplně odvařená. Kdyby vydával skřípavě pískavý zvuky jako ten králík, bylo by, myslím, její nadšení stoprocentní.

Všichni jsme vytáhli brusle, někteří po deseti letech, jiní po roce a další poprvé v životě.

 Já
pro jistotu vůbec, protože tahat ten pytel uhlí za sebou a mít přitom
pod nohama led bylo zábavný i tak dost, nepotřebuju při tom ještě
předstírat, že udržím balanc a umím brzdit, že jo.

Druhej den už to bylo o dost lepší, běhal (klouzat se asi bude v příštím životě) statečně dokolečka jako křeček a stačilo ho držet pod krkem, takže i na moje krasobruslařské figury nakonec došlo – jen nás při tom naštěstí nikdo nevyfotil. 
Tak třeba příště;) 

Komentáře

  1. Ta je tak krásná 🙂
    Se k vám zase pozvu, abych si ji mohla pochovat 🙂

    1. To rozhodně musíš, už kupodivu jen neječí, tak z toho budeme i něco mít! A vařím já 😉

    2. Noooo, dobře, tak já vezmu aspoň něco ke kafi 😀

Odpovědět