Blog

1

Od úterý do úterý

Nápad paní učitelky, aby si děti psaly úkoly sami do notýsku jsem vehementně schvalovala.
Minulý čas je zcela na místě a myslím, že není potřeba podrobně rozepisovat proč:

* sice mi to hlava absolutně nebere, ale Kolouš ví vždycky naprosto přesně, co má dělat (a mně nezbývá, než jí věřit), takže účel to vlastně plní a já bych asi neměla bejt tak úzkoprsá;)*
Konečně jsem se rozhodla zlikvidovat tu hromadu tylu, o kterou jsem zakopávala snad od vánoc…
 
Když jsem to všechno sešila dohromady, ukázalo se, že tentokrát jsem stvořila megaprinceznu jako ještě nikdy a byla jsem fakt nadšená…
 
…asi tak tři vteřiny. Pak jsem si představila jak „nadšená“ z toho bude Jolanka a taky ten úplatek, co jí budu muset vnutit za to, aby se oblíkla a tvářila romanticky.
 
Skoro se mnou seklo, když se ukázalo, že to nebude zdaleka takovej opruz, jak jsem si (na základě asi trilionu zkušeností) myslela.
A navíc zbylo i na baletní sukni pro jedinou holčičku v rodině, která (aspoň chvílema) přestává být dinosaurem!

Teď už jen vymyslet, co udělat s tou megadírou, která se nějak záhadně objevila na gauči a ještě záhadnějc se den ode dne zvětšuje…
… asi poprosím Kolouše, aby mi to napsal do úkolníčku – a až to nebudu moct přečíst, hodím na opěradlo deku a bude vyřešeno!

Odpovědět