Blog

8 pomerančů

Osm pomerančů a jiné počty

Někdy si připadám jako takový ty neurotici ve filmech, co pořád nutkavě něco počítaj.
To je samo o sobě zajímavej úkaz, protože jestli mi něco nejde a nikdy nešlo, je to matika. Skoro denně se v tom mám možnost utvrdit při úkolech z učiva třetí třídy. No nic.

To, co v duchu (a někdy i nahlas, což bych možná neměla veřejně přiznávat) dělám, ale nemá s žádnýma početníma operacema nic společnýho. Asi je to nějakej divnej tik, ale dneska jsem učinila závažný sebepoznání – můj mozek počítá, aby úplně nezakrněl a následně tiše a nepozorovaně neodumřel. Kolik vyjdu schodů, kolikrát říznu do cibule než ji nakrájím, kolika pohybama poskládám povalující se hadry, kolik talířů vytáhnu z myčky… 
Takhle napsaný to vypadá fakt ultraúchylně, ale já za to nemůžu. Mně to tam naskakuje samo, ačkoli je mi to výsledný číslo srdečně ukradený. Jinak bych totiž možná usnula za chůze,ve sprše, nebo (úplně nejlíp ze všeho) za volantem.

Pod vlivem tohohle zjištění jsem se pustila do nerovného boje sama se sebou. Ráno to ještě šlo, ale s blížícím se polednem jsem se už musela sama sobě smát. Kdykoli jsem se slyšela v duchu říkat nějaký číslo, přinutila jsem se přestat a pěkně jsem si to napsala. Původním záměrem nebyla veřejná exhibice mojí narůstající demence, nýbrž terapeutický sebeuklidnění, že na to nejsem vlastně ještě tak blbě.

To se teda nepovedlo.
Nebudu přepisovat celej ten seznam, protože nechci vypadat jako ještě větší magor než už se mi to asi podařilo, ale našla jsem systém!

  1.  Během poobědovýho uspávání (který trvalo skoro dýl, než celej „spánek“ jsem přečetla jednu kapitolu. Tu první.první kapitola
  2. Výjimečně jsem mimino musela jen dvakrát oblíkat a svlíkat do všech těch mrazuvzdorných vrstev, což je bezesporu pozitivní.
  3. Odvezla jsem do charity tři pytle věcí, který se během uplynulýho roku nějak záhadně srazily a my, stále svěží a štíhlí, už se do nich prostě nevejdem.
  4. Uvařila jsem si čtyři kafe. Kolik jsem jich nakonec vypila už nevím, ale podle toho, jak se mi zavíraj oči, tipuju, že všechny ne.
  5. Do oběda jsem narvala pět stroužků česneku. Stejně tam skoro nebyl cejtit. Je nějakej divnej. pět stroužků česneku
  6. Ořezala jsem šest pastelek. Pak mi někdo někam odhodil ořezávátko a doteď jsem ho nenašla. No co, modrá je stejně nejblbější barva.šest pastelek
  7. Ušila jsem sedm řad na šatech, který tu po desetiminutovkách matlám už skoro tejden. Jestli to takhle půjde dál, do příštích vánoc jsem s nima hotová.sedm řad na šatech
  8. Vymačkala jsem osm pomerančů. Protože když je dítě nemocný a matka líná vařit slepičí polívku, nějak si svědomí uklidnit musí.8 pomerančů
  9. Z koše na prádlo jsem vytáhla devět košil, který tam čekaly na žehličku tak dlouho, až jsem je musela strčit znovu do pračky. To bych nevěřila, jak se tu práší 😉
  10. Přečetla jsem Co ta očka vidí. Desetkrát. Poctivě jsem u toho štěkala a pořvávala spolu s Kiki „bába, bába“, protože jsem úplně normální, jak je závěrem nezbytné poznamenat.očka

A teď mě zajímá už jen jediná věc – máte to někdo stejně, nebo se mám hned ráno objednat někam na psychiatrii?!

5 Comments

  1. Nikomu to nerikej, ale kdyz sedim na zachode, prohlizim si kosmeticke (a vlastne I jakekoliv jine, ktere maji na sobe neco napsanyho) veci a sleduji, kolik je na nich jednicek, kolik dvojek….mam na to uplny system. A podobny hratky provozuji i jinak (Ted prelozim deset odstavcu. Kolik ma kazdy odstavec prumerne vet? atp.) 🙂
    Doufam, ze na psychiatra to jeste neni…

    1. To není na psychiatra, to je na matfyz! Ty už jsi na nějakým vyšším levelu, já vlastně nepočítám, jen odříkávám tu číslenou řadu 😀

      1. Matfyz pro batolata, ne?
        …nebo neco jako Materska fyziognomie (strasna). Jak by rekla jedna ma matfyzacka kamaradka, kdyz jsou tam cisla, neni to matematika 😀

  2. Já myslela, že rodinný Rainman jsem já 🙂 mé OCD je proti tomu hadr… (včera večer jsem se vplížila dětem do pokojíčku, protože jsem věděla, že M. nesrovnala fixky podle barvy…)

    1. No počkej, počkej, já to dělám v duchu 😀

Odpovědět