Perníková alegorie

Poslední den roku si vyloženě říká o nějaký to bilancování, jak jsem tak pochopila po zběžným prolítnutí internetu. Na cokoli hlubokomyslnýho jsem dneska nějaká unavená, takže to nechám na jindy. Při prohlížení prosincových fotek jsem ovšem narazila na tyhle skvosty,…

Zcela seriózní folklór

Když poslední dobou tvrdím, že něco už NIKDY nehodlám absolvovat, musím se sama sobě smát. Už tolikrát se totiž ukázalo, že moje paměť s přibývajícím časem slábne a dříve či později nevyhnutelně nastane chvíle, kdy si řeknu, že to přece…

Uháčkovala jsem pončo

Ségra měla narozeniny. A protože je to žena veskrze praktická, ušetřila mě stresů s vymýšlením dárku. Nebo teda zdánlivě ušetřila. Požadavek na pončo s kapucou byl zcela konkrétní, to jí musím nechat. Když jsem se ale zeptala, jakou by asi…

Vánoční kravaty a motýlky

Minulej rok jsem se na ně tak dlouho chystala, až jsem nakonec byla ráda, že jsem 23. prosince v noci vyfrkla aspoň jednu jedinou kravatu pro Vojtu, aby pod stromečkem nebyl za burana. Letos by to pravděpodobně dopadlo hodně podobně,…

Rozkvetly mi bambule

Bambule mě vždycky fascinovaly. Úplně si vybavuju, jak jsem jako malá neustále vystřihovala ty papírový kolečka a omotávala je vlnou jen pro ten pocit, kdy se to nakonec rozstříhlo a bambule byla na světě. Taky si ovšem až moc živě…

Šaty pro princeznu podruhé

Vzhledem k tomu, že si nejsem tak úplně jistá tím, co jsem měla dneska k snídani, je dost s podivem, že naprosto přesně vím, co jsem dělala před třemi lety a pár týdny. Vážila jsem totiž sto kilo a šila…

Mám novej stolek

Byl jeden nechutnej domeček a v tom domečku já. A stoleček. Špinavej jak prase a s epesním černým sklem jako třešničkou na dortu. Než jsem si uvědomila, co dělám, táhla jsem ho do auta a byl můj.  Sklo v místnosti,…