Deka jako zbraň

Včera nám cestu na chalupu zpestřovali zajíci, který v davech přebíhali přes silnici. Děti mě poučili, že to jsou březňáci, což znaj z Já, Baryk, že je to známka jara a hlavně je nemám přejet, protože i kdybych je teoreticky uměla stáhnout z kůže a upéct, stejně by je nežrali. Já jsem asi taky březňák.

Třetí

Moje soukromá mise pro letošní rok s pracovním názvem Svetr pro každýho je za půlkou (sice mi chvíli trvalo se k tomu dobrat, ale že tři pětiny jsou víc než polovina mi potvrdil i kámoš gůgl, takže se to nebojím…

Co jsem četla v březnu

Myslím, že bych asi měla míň číst, protože když ten březen vidím takhle pohromadě, nějak nemám sílu psát –  v zájmu úspory času (třeba na čtení, žejo) jsem se tudíž rozhodla, že se hecnu a pokusím se být stručná. Maximálně…

Kvete to tu!

Před čtrnácti dny vylezlo na pár hodin sluníčko. Tolik světla po strašně dlouhý době v kombinaci s farmářským trhem přímo u nosu mě uvrhlo do takový euforie, že jsem úplně vytěsnila předpověď počasí a přivlekla domů půl botanický zahrady. Paní…

Sukně pro princeznu skoro úplně bez šití

Tolik let jsem hudrala, že nemám doma tu princeznovou holčičku, až jsem rezignovala. A taková rezignace obvykle přináší výsledky, protože už s nima nikdo nepočítá a je to teprve to pravý překvápko. Naše Kiki je dámička každým svalem svého vypaseného…

Svetr číslo dva je na světě

Akce Svetr pro každýho zdárně pokračuje! Vzhledem k tomu, že jaro je (snad!) za rohem, je nejvyšší čas sebou hodit, protože se znám a je mi jasný, že jakmile se trochu oteplí, najedu do módu letních sukýnek a už z…

Co jsem četla v únoru

Skoro se mi podle tý fotky zdá, že jsem v únoru nedělala nic jinýho, než četla. Možná to bude trochu i tím, že většina těch knížek nebyla tak tlustá jako obvykle, což se mi zdá pravděpodobnější, protože nějaký extrémně dlouhý…