Holčička. Konečně!

Jolanka si téměř od narození zarytě odmítala vzít na sebe cokoli byť vzdáleně připomínajícího sukýnky a šatičky. Navíc se zhruba ve dvou letech rozhodla, že se jmenuje Martínek a bylo vymalováno. Prostě holčičák. Sice jsem díky tomu měla pro Vojtu…

Po kouskách

Poslední dobou se mi vůbec nedaří najít během dne nějakej delší časovej úsek, ve kterým by se něco stihlo od začátku do konce. A tím delším myslím cokoli nad 60 minut. Večery nepočítám, to už jen padám s knížkou na…

Ušila jsem košík. Z prádelní šňůry!

Původně to sice měla bejt spíš mísa, ale když už mi to z ní vylezl kobouk, zakamuflovala jsem ho aspoň na košík. A těch koneckonců není nikdy dost. Bavlněnou prádelní šňůru jsem koupila asi za třicet korun v drogerii a…

Co jsem četla v únoru

Něčím jsem se nemohla vlbec prokousat, něco jsem sežrala za dva večery a něco jsem vůbec nepochopila. Už to skoro začíná bejt tradice nebo co. Abych se neopakovala, tak jako novinku znovuobjevuju audioknihy, čímž úplně porušuju svůj autistickej zvyk nikdy…

Čeho není nikdy dost?

Zní to jako filozofická otázka, ale odpověď je zcela přízemní, protože teď mám na mysli šatní skříň a její obsah. Jsem opět zcela přízemní, a ani se za to nestydím. Už když jsem tuhle tuniku ušila poprvé, bylo mi jasný,…

Upletla jsem deku!

Dítě, který sice chodit umí, ale nehodlá se tím nechat stresovat a radši si to všude sviští po čtyřech, má hned několik výhod. Nepadá a neomlacuje si tak hlavu o hrany stolu, knihovny, vytažený šuplíky, záchodovou mísu a schody. Není…

Dvě sukně a tři kafe

Zajímavý. Jakmile začne trochu svítit sluníčko a přestane bejt tma ve tři odpoledne, začnu mít pocit, že jaro je za dveřma a každý ráno mě hrozně překvapí, že ještě pořád musím škrábat to zamrzlý okno na autě. Ale blíží se…