Blog

Plošticofil

Že na světě může existovat někdo, kdo neumírá blahem při pohledu na brouky, který se zapojej do sebe jako vagóny a navíc pak spolu lezou, to Vojtěška odmítá akceptovat.

Můžu si za to sama. Tak dlouho jsem mu vtloukala do hlavy, že si přece ve školce můžou najít i jinou zábavu, než je plošticová genocida, až to vzal smrtelně vážně a stal se jejich horlivým ochráncem. Když mi nedávno vyprávěl srdceryvný příběh o tom, kterak „Zuzanka zabila jednu ploštici, přestože jsem jí říkal, že ji to bolí a ať to nedělá a ona mě neposlouchala, tak jsem ji za to zmlátil, protože si to za toho brouka prostě musela odpykat,“ došlo mi, že jsem možná měla nejdřív zdůraznit, že k holkám se musíme chovat líp, než k plošticím.

Jestli by mě poslouchal, si ale už nejsem moc jistá.
Aspoň že Zuzanka má rozum a kousla ho za to do nohy.
To si možná zapamatuje spíš, než moje kecy.

Už několik let jsem zlá matka, která jima nechce dovolit vůbec žádný zvíře, a to včetně rybiček, papouška, kočky, psa, koně a žirafy. Dokonce ani toho křečka ne – se svoji fobií z hlodavců si spíš umím představit mít doma koně, než něco, co má malý žlutý zuby a neustále zákeřně hejbe fouskama.
Je proto doufám jasný, jak mohutně jsem si šplhla, když jsem mu na ten hnus dala sklenici. To, že jsem do víčka udělala dírky, aby se havěť neudusila, považuju za důkaz své duchovní vyspělosti.

Když vymyslel, že si ho vezme na spaní k babičce, mileráda jsem mu to dovolila. Trochu jsem si tím vyžehlila to, že jsem ráno odmítla odvézt ze školky v dlani druhou podobnou potvoru a přidat ji do plošticária (nebo jak se sakra ten svatostánek jmenuje!)

Babička mi sice při jeho odchodu s tragickým výrazem a výrazným mrkáním pravýho oka (což jsem si nejdřív mylně vyložila jako nějakej nervovej tik) sdělila, že ten brouk fakt tvrdě spinká, ale bohužel se spletla a dál si tam leze.

Vojtěch si je stejně jistej, že „oni nejsou mrtvý, jen to předstíraj, abysme je nevypustili na svobodu“, takže teď budeme jen čekat, dokud
a) ten menší nevyroste a nesežere z nudy toho velkýho
b) nechcípnou oba a jejich zpráchnivělý mrtvolky ho konečně nepřesvědčej o tom, že nic nehrajou a je prostě po nich.

Já to teda beru.
Nemůžu ani dělat nic jinýho, protože dítě, který se neúčastní závodní hasičský štafety proto, že během čekání na třetí metě opustí stanoviště a jde se klackem šťourat v nějakým výkalu, ve kterým jsou ty brouci spojený dokonce tři (!), si holt nemůže pomoct.

Aspoň že se nezávodí jen ve štafetě a po těch hadicích, který musel sešroubovat zrovna žádný ploštice nelezly, jinak by ho asi rovnou vyloučili 😉

Uložit

Uložit

Komentář

  1. […] tom, že moje dítě by ploštici vyměnilo za cokoli (včetně mě),  jsem už psala tady. Tušila jsem, že asi není jedinej na světě a když jsem našla teplákovou látku s broukama, […]

Odpovědět