Blog

přituhuje

Přituhuje

A doma dokonce víc než venku. Ne že bych se netěšila na prázdniny, ale začínám mít pochybnosti, že je všichni přežijou ve zdraví. Kiki je čím dál tím expanzivnější. Přestože na to, aby se vybičovala a udělala byť jedinej krok, je buď moc líná, nebo opatrná (nebo nejspíš oboje), dokáže se přemísťovat rychlostí blesku. Taky dosáhne na místa, který by pro ni, dle mých chatrných fyzikálních znalostí, měly bejt zatím hodně nedostupný.

Neustále tudíž poslouchám, jak někomu žere lego, pastelky, puzzle, gumu, nebo rovnou večeři. Taky vybaluje aktovku, a to včetně penálu, okusuje zabahněný boty, hrabe se v záchodě a dává si na hlavu trencle, přičemž se vítězoslavně rozhlíží kolem a čeká, kdo ji pochválí. To, že se nedočká, ji obvykle náladu nezkazí, protože si umí zatleskat sama a když na to přijde, nikoho vlastně nepotřebuje.

Sourozenecká láska je složitá věc. Věřím, že dneska náhodně vyslechnutý výkřiky…

  • Já jí vidím mozek! To je teda pěkně nechutný, kdy už jí ta hlava zaroste?!
  • Kristýno, nežer mi toho legáčka a myslím to vážně, ty jeden Kristusi!
    *vliv vánočních koled je asi jasnej, ne?

…jsou projevem lásky a ne chudého ducha jejich autorů, protože nic jinýho mi ani nezbejvá.
Ještě že venku bylo ticho.
mrazMám cukání si začít dělat čárky za každý vyřčený „mami“, ale asi nemám dost velkej papír, aby se mi tam všechny vešly.
Ještě že aspoň ta Kiki na mě důsledně volá „Táta!“

Možná by se to od ní mohli taky naučit, moje nervy by to rozhodně ocenily 😉

Odpovědět