Blog

Proč jsem se flinkala (a už nebudu)

Můj první porod (a hlavně to šití po něm) byl natolik báječný zážitek, že jsem nabyla přesvědčení, že další děti už nikdy mít nebudeme, protože je nebude jak udělat.
Fakt.

O tři roky později v téže porodnici jsem si byla opět jistá, že s rozmnožováním končím. Dvě děti většině normálních lidí bohatě stačej, bez sourozence ani jeden nebude, máme malej byt, malý auto a slabý nervy. Já jsem konec konců taky jenom člověk, tudíž zase hodlám spát celou noc bez probouzení a trávit čas i jinak než utíráním zadků, klohněním kašiček, uklízením lega a utíráním blitíček.
Rozhodně a definitivně.

Za další tři roky nastala ta neuvěřitelná chvíle, kdy jsem vítězoslavně oba potomky odevzdala do péče výchovných a vzdělávacích ústavů a celý dny jsem mohla dělat jen to, co mě baví a co dělat chci. Žádný hovínka, svačinky, ječení, uspávání a dokonce ani Mašinka Tomáš! Sedm hodin svobody denně, pět dnů v týdnu, hromada času na uskutečnění všech plánů.
Hohóhóó.

Bavilo mě to přesně tři měsíce.
Možná tři a půl, ať nežeru.
Někdy je toho ticha holt až moc.
A změna je život.
Takže…

… jsem si další tři měsíce užívala těch sedm hodin svobody buď s hlavou v záchodě, nebo v horizontální poloze na gauči, mentálně zcela soustředěná jen na udržení obsahu žaludku na tom správným místě a na udržení se v bdělým stavu (aspoň za volantem, když už se to jinde moc nedařilo).

V říjnu mám narozeniny.
Dle  magických doktorských propočtů se tohle dítě narodí o den dřív.
Odteď se hodlám tvářit, že přesně takhle jsem to odjakživa plánovala – mít všechny děti dřív, než mi bude pětatřicet;)

Jolanka se nemůže dočkat a když jsem jí konečně přestala tvrdit, že jsem se jen strašně přežrala a proto mám tak velký břicho, radostí se rozbrečela. Podle Vojty na fotce není žádný miminko, natož jeho budoucí sourozenec, ale „spíš to vypadá jako nějaká vopice“.

Vzhledem k tomu, jak šíleně to letí a jak krátkou dobu ještě budu mít těch sedm hodin denně, je nevyšší čas přestat blít jako šakal a usínat kdykoli se v dohledu objeví vodorovná plocha, na kterou se dá skácet. Kupodivu se mi to už týden daří.

Tak hurá na věc, ať to všechno nějak stihnu!

(a začnu tím gaučem;)

Komentáře

  1. Cha, jen aby to už vážně byly všechny a nezačalo ti zas za 3 roky připadat doma moc ticho 🙂

    1. Tentokrát se na to hodlám psychicky připravit a pořídím si pořádný rádio:D

Odpovědět