Můj první porod (a hlavně to šití po něm) byl natolik báječný zážitek, že jsem nabyla přesvědčení, že další děti už nikdy mít nebudeme, protože je nebude jak udělat.
Fakt.

O tři roky později v téže porodnici jsem si byla opět jistá, že s rozmnožováním končím. Dvě děti většině normálních lidí bohatě stačej, bez sourozence ani jeden nebude, máme malej byt, malý auto a slabý nervy. Já jsem konec konců taky jenom člověk, tudíž zase hodlám spát celou noc bez probouzení a trávit čas i jinak než utíráním zadků, klohněním kašiček, uklízením lega a utíráním blitíček.
Rozhodně a definitivně.

Za další tři roky nastala ta neuvěřitelná chvíle, kdy jsem vítězoslavně oba potomky odevzdala do péče výchovných a vzdělávacích ústavů a celý dny jsem mohla dělat jen to, co mě baví a co dělat chci. Žádný hovínka, svačinky, ječení, uspávání a dokonce ani Mašinka Tomáš! Sedm hodin svobody denně, pět dnů v týdnu, hromada času na uskutečnění všech plánů.
Hohóhóó.

Bavilo mě to přesně tři měsíce.
Možná tři a půl, ať nežeru.
Někdy je toho ticha holt až moc.
A změna je život.
Takže…

… jsem si další tři měsíce užívala těch sedm hodin svobody buď s hlavou v záchodě, nebo v horizontální poloze na gauči, mentálně zcela soustředěná jen na udržení obsahu žaludku na tom správným místě a na udržení se v bdělým stavu (aspoň za volantem, když už se to jinde moc nedařilo).

V říjnu mám narozeniny.
Dle  magických doktorských propočtů se tohle dítě narodí o den dřív.
Odteď se hodlám tvářit, že přesně takhle jsem to odjakživa plánovala – mít všechny děti dřív, než mi bude pětatřicet;)

Jolanka se nemůže dočkat a když jsem jí konečně přestala tvrdit, že jsem se jen strašně přežrala a proto mám tak velký břicho, radostí se rozbrečela. Podle Vojty na fotce není žádný miminko, natož jeho budoucí sourozenec, ale „spíš to vypadá jako nějaká vopice“.

Vzhledem k tomu, jak šíleně to letí a jak krátkou dobu ještě budu mít těch sedm hodin denně, je nevyšší čas přestat blít jako šakal a usínat kdykoli se v dohledu objeví vodorovná plocha, na kterou se dá skácet. Kupodivu se mi to už týden daří.

Tak hurá na věc, ať to všechno nějak stihnu!

(a začnu tím gaučem;)