Blog

Pruhovaný triko

První letošní a ty loňský k tomu

Konečně jsem se odhodlala vykydat Augiášův chlév, alias svoji skříň s hadrama. To, co jsem tušila a proč jsem to tak strašně dlouho odkládala, se nejen stalo skutečností. Ono to dokonce mnohonásobně předčilo moje nejhorší očekávání.
Našla jsem věci strašně velký (upřímně doufám, že ty poporodní podprdy velikosti čepic pro šestiletý siamský dvojčata, už nikdy nosit nebudu) a taky nějak podezřele malý. Ráda bych věřila, že za to může sušička, ale obávám se, že všechno zlo světa na ni svádět nemůžu.

Nemilosrdně vyhazovací nálada mě přepadne tak třikrát do roka a obvykle se realizuju likvidací hraček, která mě natolik vyčerpá, že do dalších místností (a skříní už vůbec ne!) se ani nepropracuju. Úložný prostory se maj tudíž spoustu času plnit a plnit a plnit.

S tím novým rokem jsem nějaká destruktivnější než obvykle a kdyby mi to prošlo, možná vyhodím i některý z dětí. Třeba na to ještě dojde. Prozatím mi stačí, že jsem určitě oblíkla všechny bezdomovce na okrese a minimálně polovinu toho sousedního. Nevím, jestli mě víc těší, že jsem taková lidumilná, nebo sere, že nemám žádnej morál a nakupuju zbytečný oblečení, který pak nikdo nenosí.

Když tak nad tím přemýšlím, tak spíš to druhý. Moc mi tam toho totiž nezbylo. Vlastně skoro nic. Ale!
Většinu toho nic jsem si během loňska sama ušila, což mě úplně nadchlo. Nevím, proč mi tolik let trvalo, než jsem se odhodlala k tomu, to zkusit, ale lepší pozdě, než nikdy. Co si ušiju, to nosím 2016

Udělala jsem tudíž zásadní rozhodnutí – plán pro letošní rok: Víc takových pokusů, míň toho ostatního.

Když jsem zvládla sako, zvládnu snad i kalhoty, ne? Taky plavky by se mi šikly, ale to už se možná moc nechávám strhnout. Čeho mám akutní nedostatek jsou trika. Jakýkoli, takže rozhodnout se, jak bude to první letošní vypadat, byla hračka.
Tuhle pruhovanou látku jsem si koupila tak dávno, že už ani nevím kde. Jistý je, že byla nejspíš výhodná, protože obvykle si látky pro sebe kupuju jen s vidinou něčeho konkrétního.
Pruhovaný trikoNemám nic proti rukávům, ale když jsem zjistila, že tohle je celý z jednoho kusu látky a nic se nikam nevšívá, úplně mě to nadchlo. Taky jsem úplnej módní guru a vím, že vodorovný pruhy rozšiřujou, takže jsem to trochu pootočila, ať nejsem tlustá. Ten dolní lem je šikmej schválně, i když teď koukám, že si ho pořád nějak podvědomě rovnám  – jestli já nejsem na tyhle extrabuřty už moc stará 😉Pruhovaný triko
A to je vlastně všechno.
Jdu se pokochat do skříně. Zírat do prázdnýho prostoru je neuvěřitelně uklidňující a měli by to dělat všichni.
Já si při tom teda ještě píšu seznam všeho, co mi tam teď chybí, ale to taky není na škodu, ne?

Komentáře

  1. […] Předchozí Pletu, ŽijuPublikováno by AlenaPřidat komentář […]

  2. […] nějak jsem si to totiž naplánovala v lednu. Kupodivu se mi celkem daří nekupovat si věci, který nepotřebuju. Když to tak vezmu kolem a […]

Leave a Reply to Co si ušiju, to nosím – notjustmom.cz Smazat odpověď