Nechápu
– jak jsem mohla na tom ultrazvuku skoro před šesti lety přemlouvat doktora, že to co vidí, není pindík, ale jen nějaká divná pipinka, protože já přece nemůžu mít chlapečka, když vůbec nevím, co bych s ním dělala a nerozumím autům, bagrům, vlakům, ani pistolím a nemůžu mu ušít šaty

 – že jsem věřila všem, kdo mi s kamennou tváří tvrdili, že „kluci jsou holt pomalejší“ a mluvit začínají kdovíkdy
– proč jsem se bála, že bude divokej, akční a vzteklej
– kam se těch pět let podělo

 – a hlavně proč mi trvalo víc než týden, než jsem se dostala k tomu, abych to sem napsala

Odjakživa je to Vojtěch Domácí, kterýho dokáže k rychlejšímu pohybu donutit nanejvýš ztracenej legáček, protože má rád svůj klídek a všechno přesně tak, jak je zvyklej, což obnáší pomalý starty, dlouhý hlubokosáhlý přemýšlení a kochání se okolím.

Když už musí podávat sportovní výkony, jde na to zásadně rozvážně a podle hesla „hlavně se z toho neposrat“

Sice mu pár týdnů trvalo, než nám odpustil, že jsme mu místo bráchy udělali ségru (a dodneška mi nevěří, že jsme to fakt nemohli nijak ovlivnit), ale od tý doby, co se narodila, je z něj prvotřídní chůvák, kterej (cituji) obveseluje mimino jako o život. Kiki mu tudíž ochotně odpouští i péči zahrnující kutání díry do fontanely plastovou vrtačkou na baterky a hýká blahem kdykoli se ocitne v jeho blízkosti.
Uvidíme, jak to s tím obveselováním bude vypadat, až mu začne žrát legový kostky 😉

Na kole jezdí sám už od vánoc.
Plavání ve školce se nejdřív snažil bojkotovat a radši předstíral, že nikdy neslyšel slovo bazén (dotaz „Co je to ten plavek?!“ jsem si v rámci zachování duševního zdraví už vymazala z paměti), protože jsem mu řekla, že se to tam bude učit a to on rozhodně nemá v plánu, ale skáče ze břehů a potápí se už rok. Tempa se prej naučí, až se bude chtít jemu.
Stejně jako R a Ř.

Taky je Král Lega a až vyroste, bude zloděj.
Možná polda, ale spíš ten zloděj, to je totiž větší zábava.

Každopádně oslava byla velkolepá a konfety lítaly na všechny strany, protože když má někdo zároveň i svátek a slaví tudíž jen jednou za rok, musí to bejt ve velkým stylu.

A teď hurá do další pětiletky – minimálně stejně velkolepě!