Blog

Punch needle – můj nejnovější časožrout

Už ani nevím, kdy jsem poprvé narazila na video, kde je vidět, co je to punch needle a jaký umí zázraky, ale když jsem tenkrát zuřivě hledala na internetu, jak se to jmenuje česky a kde se to dá koupit, nepodařilo se mi zjistit ani jedno. Pustila jsem to na pár měsíců z hlavy, ale milá jehla na mě vždycky někde nenápadně vykoukla a připomněla se, takže někdy na podzim jsem vítězoslavně objevila, že už dorazila i k nám a to byl můj konec.
V rámci simulace racionálního myšlení, na základně kterýho bych si dalšího časožrouta domů nikdy nepustila, jsem se zbavila odpovědnosti a napsala si Ježíškovi – zcela skromně rovnou o krabici, ve který je všechno, protože jsem se bála, že třeba netrefím dobrou jehlu, látku, bubínek, nebo cokoli, nebude mi to fungovat jak má a přestane mě to bavit, a to jsem rozhodně nechtěla!

Tohle byl první pokus a myslím, že je z toho zcela evidentní, jak je to primitivní a že na tom není co zkazit.  Nahoře to dělá stehy jako při vyšívání a dole takový smyčky-kličky, takže struktura se dá měnit otočením látky vzhůru nohama. Jinak stačí jen píchat a píchat a jestli jsem si myslela, že háčkování je dobrý na nervy, tak tohle je úplnej zen – není totiž vůbec nic, nad čím by bylo potřeba přemýšlet. 
Duha byl druhej pokus, tentokrát s úmyslem ji na něco použít, protože i když se mi to jednotlivě líbí, nemám v úmyslu ověsit všechny zdi vyšívacíma kruhama.
Tohle je strana, do který jsem píchala…
…a takhle parádně kudrnatý to vylezlo vespod:
Milou duhu jsem vystříhla (ne těsně u těch stehů, ale asi centimetr a půl kolem dokola) a protože mám pořád takovej divnej pocit, že to vlastně není nikde zauzlovaný a tímpádem to nijak pevně nedrží (což je nejspíš blbost, ale jakmile jde o uzlíky, jsem psycho), napatlala jsem tu spodní stranu pěkně Herkulesem.
Jedna strana taštičky byla hotová, ta druhá a zip už byla rychlá akce.

Kiki má konečně kabelku na prsteny, kterou děsně nutně potřebovala a já radost, že to není jen hezký, ale i použitelný.
No a teď jsem nahraná, protože mě napadá asi tisíc možností, který by se daly upíchat a dny maj děsně málo hodin, ale mám takový tušení, že ten čas nějak přifouknu – jako ostatně vždycky!

Odpovědět