Blog

Rok (a měsíc k tomu)

Spousta věcí se mi dneska zdá neuvěřitelných.
Třeba že:

  • před téměř šesti lety jsem měla mimino, který ovládal pocit, že vstávat ve čytři ráno není nenormální a od kterýho se nedalo odejít dál než dva kroky, aniž by se spustila výstražná siréna

 

  • utekla tak strašně dlouhá (a zároveň vlastně krátká) doba od chvíle, kdy jsem se ze zoufalství nad počtem odumřelých mozkových buněk a sílící sklerózy rozhodla, že je načase si všechno psát, protože brzy zapomenu i jak se jmenuju, natož kdy komu vyrostly zuby
  • jsem to rozhodnutí zrealizovala a fakt začala…
  • Jolančin (a později taky Vojtův, i když to se nějak v názvu ztratilo;) blog vznikl v lednu 2009 a hodně dlouhou dobu se mi ho dařilo udržovat při životě
  • že z mimina vyrostla školačka, která sice vypadá stejně jako já, ale zevnitř se mi nepodobá absolutně v ničem (teda slezinu, játra a ten zbytek má, doufám, na stejných místech) a která denně dělá milion zaznamenáníhodných věcí
  •  že jsem někdy měla dítě, který ve třech měsících vážilo 8,2 kg ačkoli sunar nikdy nevidělo, natož aby ho pozřelo
  •  že z toho tlusťocha je chlap jak hora (a helemese na něj, na eufemismus jeden!;), co každý ráno zvesela odkráčí do školky a SÁM si dojde na záchod,

ale hlavně že

Fakt neuvěřitelný!
Vždycky jsem měla dlouhý vedení, takže mi trvalo přesně rok a měsíc, než mi došlo, že mi něco chybí. A i když dokopat se k něčemu mi obvykle trvá nezdravě dlouho, tak když už se mi to podaří, nastane fáze „chcitohnedteďavčerabylopozdě!

A teď bacha – MÁM PLÁN!
V mým slovníku až doteď téměř nevídaná věc. Až se někdy bude volit Král chaotiků, neměli byste s přihláškou do soutěže ztrácet čas – ten titul mám totiž v kapse já.

Teď by se asi slušelo napsat, v čem spočívá, protože jen málo věcí mě se*e víc, než lidi, který něco nakousnout a pak to ze sebe nechávaj tahat.

Jenže to nejde – musím si přece něco nechat i na další dny, ne?;)

Uložit

Uložit

Odpovědět