Blog

Šiju si trofeje

Šiju si trofeje

Minulej rok na podzim jsem nějkde náhodou viděla, že se dá koupit krabice, ve který je všechno, co člověk potřebuje, aby si mohl na zeď přimontovat trofeje všech možných živočišných druhů. Dokonce včetně jednorožce a toho přece musí mít doma každej, to je jasná věc.
Neváhala jsem ani minutu, napsala Ježíškovi a napjatě čekala až snad do února, protože ten původní balík se někde cestou ztratil, jak už to tak u věcí, na který se těším, bejvá dobrým zvykem.
Šiju si trofeje
Kdybych si pořádně přečetla popisek, co byl vedle fotky tý krabice v eshopu, nemusela jsem bejt tak překvapená zjištěním, že se to všechno šije v ruce.
Zrada. Šiju si trofeje
Jednak to moc neumím, což mi ale žíly nerve, protože mi už dávno nesejde na tom, jestli mi zpod rukou lezou perfektní a dokonalý věci.
Mnohem horší je, že to PŘÍŠERNĚ dlouho trvá.
Šiju si trofejeA protože ty trofeje nejsou v životních velikostech (kupodivu), je to navíc šílená piplačka.
Já sice neustále sama sebe překvapuju tím, kolik trpělivosti mi ještě pořád zbejvá (na kokotiny, s dětma je to slabší, ehm), ale tady jsem evidentně narazila na nějakou svoji hranici.
Šiju si trofeje
Jde mi to strašně, strašně pomalu, což vzhledem k tomu, že je skoro konec května, asi ani nemusím psát.
Navíc se mi definitivně potvrdilo to, čeho se už delší dobu obávám ve chvílích, kdy svírám v krámě jogurt a natahuju ruku co nejdál od očí, abych pořádně viděla na datum spotřeby:

Jsem jednou nohou v hrobě.Šiju si trofeje
Potřebuju brejle na blízko. Šiju si trofeje
Původně jsem je plánovala dát dětem do pokojíčku, ale když vidím všechny ty rozpíchaný prsty a ušilhaný oči, co už mě to zatím stálo, nejsem si jistá, jestli se mi je chce obětovat. Na druhou stranu se mi poslední dobou zdá, že můj infantilní vkus není až tak všeobecně nadšeně přijímán a až do zdi namlátím těch deset hřebíků, budu si moct rovnou jeden vrazit i do oka, protože to už mi asi moc hladce neprojde.Šiju si trofeje
Z toho všeho plyne, že vlastně není kam spěchat.
A tímhle tempem se možná i dokopu na oční dřív, než nastane ta pravá umísťovací zábava. I když… někde jsem četla, že zrak je třeba trénovat, aby nezakrňoval, tak to ještě zvážím.

Na toho jednorožce zatím vidím, tak jdu na něj, ať se to někam pohne!

Odpovědět