Blog

43

Tak trochu šílený velikonoce

Pořád si říkám, že to mám pod kontrolou, všechno stíhám, všechno mám vyřešený, všechno bude a nakonec většinou nechápu, kam se ten den poděl, když před chvílí jsem vstala z postele.

Když jsem domů dovalila bílý (!) vejce, velký to úlovek, a byl teprve čtvrtek, byla jsem na sebe pyšná jako dlouho ne – vida, jak to jde, když se chce, žejo. Velikonoční výzdobu zmáknou děti levou zadní, říkala jsem si a šla si bez výčitek číst.
Kdybych tušila, že Jolanka ze školy dovalí cosi, co sebevědomě prohlásí za slepici a já to z nedostatku použitelnějšího materiálu pověsím na dveře, asi bych stejně nic jinýho nevymýšlela (pravila sebekriticky), ale čím víc na to veledílo koukám, tím míň jsem si jistá 😉

Její bratr se sice ve školce činil (ať žijou paní učitelky!), ale bylo mu to prd platný, protože ty vejce, který jsem nejdřív pracně vyfoukla, jsem mu během půl hodiny stihla rozmlátit. Obě. Ne současně – jsem totiž mnohem šikovnější! Pravil, že mi to odpouští a má mě i tak rád. Abych mu dokázala, že je to oboustranný, dala jsem je i tak do vázy. Asi ani nemusím dodávat, že v dekoracíprosté domácnosti s podivným tvorem na dveřích není čas na hrdinství a tudíž bereme co je.

Pomlázky jsme koupili UŽ v sobotu – věděli jste, že v rámci úspory se teď prodávaj jen s jednou stužkou, kterou předtím někdo ohlodal přesně na deseticentimetrovou dýlku a ani o ťuk víc?!       
                                                                                                                                                               

Na mě a moji doživotní zásobu mašlí jsou ovšem i v Číně (nebo kde tu nádheru umotali) krátký…
… a navíc tady jsou stejně ty estetický nároky hodně specifický a kdyby tam nedejbože byla nějaká růžová, stejně bysme ji museli rituálně spálit, takže se to vlastně hodilo – nazdobil si ji tak, až mu z toho samotnýmu šly oči šejdrem!
Velikonoční poklad našli v neděli. Byl to boj na život a na smrt, ženy proti muži, tělo na tělo a nevím co ještě, ale dobře to dopadlo a stálo to za to, protože čokolády není nikdy dost.

Pak ovšem najednou byla neděle večer a já si uvědomila, že ty zázračný bílý vejce nejen nikdo neuvařil, ale dokonce ani nenabarvil. No neva, je letní čas, takže i v pyžamech se to dalo stihnout za světla…                                                                                                                                                        
… i když podle toho výsledku to spíš vypadá, že byla tma jak v pytli 😉
A kdo si myslí, že v pondělí ráno je potřeba mít všechno nachystaný, ten asi nevstává v pět – pak totiž není nejmenší problém mít do snídaně hotovo. Ještě si u toho v klídku stihnete i blahem zaslintat!
A lifestylová rada na závěr: nějakej ten barevnej flek se v klidu ztratí, pokud vejce citlivě a dyzajnově decentně ozdobíte jemnými jarními motivy:
Ač se to zdá neuvěřitelný, vlastně jsme to všechno nakonec stihli – a ta kolísavá kvalita k tomu holt příštích pár let bude nejspíš patřit 😉

Komentáře

  1. Ale sehnalas parádní obličeje na vajíčka! Kde?!!!

    1. V drogerii na rohu, dál jsem nedošla 😀

Odpovědět