Blog

Tepláky pro broukofila

O tom, že moje dítě by ploštici vyměnilo za cokoli (včetně mě),  jsem už psala tady. Tušila jsem, že asi není jedinej na světě a když jsem našla teplákovou látku s broukama, moje tušení se potvrdilo, což je věc, která člověka vždycky potěší.
Tepláky brouci
Tepláky brouci

A protože tepláků není nikdy dost, tu látku jsem koupila, přestože stála tolik, že bych mu za ty prachy asi koupila někde v supermarketu troje. Vzhledem k tomu, že díry na kolenou vznikají záhadně rychlostí blesku, by to bylo zcela racionální rozhodnutí. Já (bohužel pro peněženku a naštěstí pro broukofila) jsem všechno, jen ne rozumná, a proto teď může machrovat kudy chodí. A to doslova, protože nic jinýho skoro nenosí.
Tepláky brouci
Tepláky brouci

Je totiž drsoň tělem i duší. Vlastně spíš asi tou duší, jak se ukázalo dneska, když jsme se snažili dobrat toho, jak je to s tím (podle něj) blížícím se Mikulášem.
Tepláky brouci

Půl cesty do školky totiž špekuloval nad tím, že mu minulej rok donesl legovej adventní kalendář, kterej by letos taky potřeboval, ale že to vidí bledě. Jestli prej vím, že tentokrát  ho nedostane. Rozhovory s Vojtou v poslední době vyžadujou dostatek trpělivosti, kterou nemám a nikdo se mi ani nemůže divit, protože slyšet na otázku Proč popadesátý odpověď „ty přece víš“ by umořilo nejen osla.
Tepláky brouci

„A co teda dostaneš, když ne ten advenťák?“ ptám se tentokrát pro jistotu zcela explicitně.
„No přece brambory a uhlí,“ odvětí suše chlapec a zdá se, že je s tím zcela smířen.
„A na to jsi, prosímtě, přišel jak?“
„Protože když zlobíš, tak dostaneš brambory a uhlí. Stalo se to Stáňovi, když nás ve školce mlátil, takže to vim.“
„A ty někoho mlátíš?“
„Ne, proč bych to dělal?“ (ten pohled mojematkajenechápavejdebil si teda mohl nechat od cesty)
„Takže zlobíš, jo? A co kdybys s tím teda pro jistotu přestal?“ snažím se nesměle navrhnout a jsem DOST pyšná na svoje argumentační dovednosti.
„Hm. To by asi nešlo. Ale to uhlí se nám bude hodit na chalupu, ne?“
„?!“ Tomu říkám útěr.

Je to holt hodný chlapec. Nejen, že díky němu letos asi na Mikuláše ušetříme, ale navíc se stará o to, abysme neumrzli.
Buď to tak nechám, nebo si uvařím další kafe a pokusím se vymyslet nejěkej protiútok, kterej ho přiměje změnit názor.
Naštěstí na to mám skoro dva měsíce!

Odpovědět