Blog

Háčkovaná deka ze čtverečků

Uháčkovala jsem deku!

A sama to mu pořád nemůžu uvěřit!
Začalo to někdy na jaře, kdy jsem u nás ve švadlence poprvé pořádně zaregistrovala tu polici s vlnou. Původně jsem totiž chtěla uháčkovat pro Kiki čepičku. Ukázalo se ale, že se nejsem schopná rozhodnout, jakou barrvu by měla mít.
Vůbec jsem neměla tušení, že jich tam maj tolik (aspoň tehdy mi to tak přišlo).
Háčkovaná deka ze čtverečků
Strávila jsem tam krušný čtyři minuty, načež se Kiki začala drápat ven z kočáru a demolovat všechno, co měla zrovna na dosah a já jsem se (tak trochu) pod tlakem rozhodla, že se rozhodnout nedokážu a vzala jsem to všechno. To už byla vidina čepičky dávno pohřbená pod tou hromadou klubíček a jen co jsem dorazila domů, začala jsem na internetu hledat jak vzteklá, co bych s tím vším asi tak mohla udělat.Háčkovaná deka ze čtverečků
Jasně.
Mohla jsem to vzít cestou nejmenšího odporu a prostě uháčkovat obrovskej obdélník (třeba i pruhovanej, aby se neřeklo), ale to bych nebyla já.
Narozdíl od toho impulsivního nákupu jsem na tohle koumání měla totiž času dost. Možná až moc. Jakmile jsem totiž narazila na tohle video, kde Pája ukazuje, jak uháčkovat čtvereček, propadla jsem pocitu, že je to strašně snadný a rychlý a prostě velká pohoda.
Háčkovaná deka ze čtverečků
Ten první mi trval přesně 28 minut. Jo, fakt jsem si to stopla.
I se svými chabými matematickými schopnostmi jsem hodně rychle došla k tomu, že tohle teda jen tak hotový nebude. Kupodivu mi to ani nevadilo. Ty čtverečky jsou totiž šíleně návykový. Po zhruba dvacátým jsem se dokonce dostala pod čtvrt hodinu a tak jsem  jich v těch lepších dnech měla i pět za den.
Háčkovaná deka ze čtverečků
Už jsem asi psala o tom, že na háčkování mě nejvíc baví ta snadná transportovatelnost. Dá se to dělat fakt kdekoli a přesně to jsem několik měsíců provozovala.
Kromě toho je to pro mě taky neuvěřitelně uklidňující činnost, která se navíc zhruba u padesátýho čtverečku tak zautomatizovala, že jsem se zvládala soustředit nejen na konverzaci s dětma, ale i s dospělýma!
Ve spojení s nějakou tou audioknihou jsem si během těch Krakenových krátkým poobědových šlofíků někdy připadala úplně jako Budha 😉
Háčkovaná deka ze čtverečků
Na poslední prázdninovou dovolenou jsem si vezla poslední klubíčko a taky tuhle báječnou tašku. Nacpala jsem do ní před odjezdem všech těch 290 čtverečků, co jsem postupně nasyslila a nastal čas rozseknout, co s nima udělám teď.Háčkovaná deka ze čtverečků
Koukalo se na ně sice pěkně, ale bylo mi jasný, že v tomhle stavu by se mi s nima jen těžko přikrejvalo.
Háčkovaná deka ze čtverečků
Všechny je vyrovnat trvalo sice dlouho, ale nic to nebylo oproti tomu, když jsem tak nějak poloautisticky usoudila, že nesměj bejt dva odstíny jedný barvyvedle sebe, nad sebou ani pod sebou.
S takovým sudoku pro pokročilé se člověk za střízliva popasuje jen těžko, jak ostatně ta sklenička napravo dost zřetelně naznačuje.
Háčkovaná deka ze čtverečků
Jakmile jsem to vyskládala do finální podoby, usoudila jsem, že nechci, aby byly k sobě sháčkovaný. Pak by totiž mezi nima byla vidět nějaká další barva a to jsem si neuměla představit.
Dodneška prokllínám chvíli, kdy jsem dostala ten blbej nápad, že to radši k sobě sešiju.
Kdybych tušila, že mi to bude trvat skoro stejně tak dlouho, jako to samotný háčkování, hodila bych do toho vidle hned na začátku, ale pozdě bycha honiti, žejo.
Háčkovaná deka ze čtverečků
Ale.
Přestože to strašně trvalo a vůbec mě to nebavilo, takže jsem se k tomu uchylovala jen ve chvílích, kdy už jsem fakt neměla do čeho píchnout a zbývalo jen uklízení, nějak jsem se propracovala až do bodu, ve kterým bylo vidět světlo na konci tunelu.
Poslední dny loňskýho roku jsem tudíž strávila sešíváním a 31. prosince ráno jsem vítězoslavně dodělala i lem.
Háčkovaná deka ze čtverečků
Myslím, že ta černá se k tomu super hodí a že byla úplná blbost myslet si, že by to nějak rozbila.
Nicméně tohle je přesně ten výsledek, ve kterej jsem doufala.
Háčkovaná deka ze čtverečkůHáčkovaná deka ze čtverečků
Ještě nikdy jsem nic nedělala tak strašně dlouho a popravdě to pro mě bylo (hlavně ke konci) spíš frustrující, než jakkoli motivující, ale stálo to za to.
Blbý je akorát to, že vůbec netuším, jak se taková věc pere (a jestli to vůbec jde) a taky se bojím, že se mi to někde začne párat, takže jí nechci nikomu půjčovat a zatím se jen tak kochám.
Háčkovaná deka ze čtverečků
Snad to nějak zlomím a občas někomu dovolím, aby se s ní fakt přikryl, protože na to, abych si ji pověsila jako relikvii na zeď, přece jen nemá ty správný rozměry 😉

Komentáře

  1. Je přenádherná!!! A prala bych asi v ruce v nějakým tom jemným mejdlovým prostředku, sušila opatrně přes celou dýlku sušáku a s tou černou napadlo jako koho? Je fakt boží!!

  2. Ty jseš prostě blázen 🙂 (A naštěstí mě to odrazuje, takže to ani nebudu zkoušet)

Odpovědět