Že potřebuju síťovku, říkám už pár let, ale kupodivu mě za celou tu dobu ani jednou nenapadlo, že už vlastně umím háčkovat a můžu si ji udělat sama. Nenarazit na tenhle provázek v klubíčku, možná bych si ji i někde koupila.
Takhle se ale nebylo na co vymlouvat. Přibejvalo to skoro samo a to se ukázalo být osudovou chybou, protože jsem se včas nezastavila a dodělala jsem ji pěkně i s ušima.
Nějak mi ale nedošlo, že hlavní vlastností takový síťovky je, že je natahovací. Vzhledem k tomu, co s ní udělalo deset rohlíků, bych ji s flaškou vína táhla zhruba dva metry za sebou.
A protože cílem bylo mít tašku, která nejen hezky vypadá (a ladí mi k botám), ale dá se v ní i něco nosit, nedalo se nic dělat a polovinu jsem jí vypárala. I s těma ušima, kterejch mi bylo líto nejvíc.
Vysoce sofistikovanej rohlíkovej test ukázal, že to byl správnej krok:
Teď jsem zvědavá, jestli se rozpadne dřív, než ty boty, který jsou sice úplně ujetý, ale za ty prachy jsem je tam prostě nemohla nechat! 
Poučení na závěr – dvakrát měř, jednou řež je fajn, ale před tím měřením je dobrý i zapojit mozek 😉