Blog

Pletená deka

Upletla jsem deku!

Dítě, který sice chodit umí, ale nehodlá se tím nechat stresovat a radši si to všude sviští po čtyřech, má hned několik výhod. Nepadá a neomlacuje si tak hlavu o hrany stolu, knihovny, vytažený šuplíky, záchodovou mísu a schody. Není potřeba za ním nikam běhat a taky mu není potřeba kupovat boty. To je všechno bez debat.

Kromě toho se ale taky vozí v kočáře a o ten tu teď jde. Můj vztah ke kočáru je značně ambivalentní. Nesnáším, jak ho musím rvát ze schodů, kdykoli jdeme ven a do auta, kdykoli někam jedeme. Taky mě nebaví udržovat ho v hygienicky nezávadným stavu, což nelibě nese zejména babička, díky který to jsem donucená jednou za čas udělat. Jelikož zcela vážně prohlásila, že s tou pojízdnou popelnicí mě mezi lidi nedostaneš, nebudu riskovat, že odpadne i tenhle jedinej člověk ochotnej Krakena odvézt z mýho zornýho pole.

To všechno vyvažuje jediná věc – je do něj potřeba deka! Zlí jazykové sice tvrdí, že není potřeba mít doma deset dek na osobu, ale to může říct jen někdo, kdo tomu vůbec nerozumí (to, že jsem si někoho takovýho dobrovolně vzala ponechme stranou). Deka do kočáru je totiž perfektní věc. Bohatě stačí, když je velká metr na metr a parádně zakryje všechny ty drobky z rohlíků, což se bezesporu vyplatí. Ušila jsem jich tudíž už několik, jednu jsem si i nechala uháčkovat, ale ještě nikdy jsem neměla žádnou upletenou a to bylo třeba napravit.

Protože týden na horách téměř bez internetu se rychle blížil, vzala jsem to jako jasný znamení, že není na co čekat. Že to musí bejt megabarevný jsem věděla už od první vteřiny. Původně jsem měla v plánu koupit prostě několik různobarevných klubíček a nějak to splácat dohromady, ale má dobrá víla Pája z Kukuruku vytáhla z rukávu svůj tajnej trumf a bylo vymalováno.
Pletená dekaUž když jsem to viděla na fotce, bylo mi jasný, že přesně to jsem hledala. Taky jsem tajně doufala, že přes všechny ty barvy se pěkně zakamufluje nějaký to nepovedený oko (a že jich v tom množství rozhodně nebude málo), což se přesně stalo.Pletená deka
Nevím, jestli ten, kdo vymyslel tlustý jehlice, dostal nějakou tu Nobelovku, ale pokud ne, někdo by to měl napravit. Něuvěřitelně rychle mi to totiž přibejvalo.Pletená deka
Rozhodnutí plést pořád hladce bylo zcela racionální – nejsem schopná si pamatovat, jak se ty oka maj střídat, a to ani ve chvílích, kdy po mně nikdo nic nechce, což v devadesáti procentech času stejně nehrozí. Navíc si myslím, že s něčím takhle barevně perfektním nejsou žádný složitý vzory potřeba. Akorát by se to spolu tlouklo, a to jsem rozhodně nemohla potřebovat.Pletená deka
Ambiciózně jsem si na tejden zapakovala všech šest těch velkejch klubek a byla jsem pevně odhodlaná netáhnout je zbytečně. Pokud jsem zrovna nepila kafe pod sjezdovkou, pletla jsem jak vzteklá. Dokonce i cestou v autě, což mě přivedlo na myšlenku rozstříhat řidičák a už nikdy se nemuset stresovat za volantem.Pletená deka
Nikdy bych tomu nevěřila, ale fakt jsem upletla deku! Pletená deka
Je natolik heboučká, měkkoučká a veskrze úžasná, že jsem se zatím neodhodlala ji do toho kočáru dát – dokud tam bude ten fusak, tak se tam stejně nevejde, což je výmluva, která se vždycky hodí – a válíme se po ní a hlavně pod ní na gauči všichni.

Skoro mě začíná mrzet, že se venku otepluje, protože tyhle huňatý věci jsou do zimy jako dělaný.
Budu se muset poohlídnout po nějaký letnější verzi vlny!

Komentáře

  1. Úžasná!!! Já chci svetr! Nebo aspoň šálu! 🙂

    1. Svetr je zatím nedosažitelnej level 😉

Odpovědět