Blog

Upletla jsem nákrčník!

Upletla jsem nákrčník!

Povzbuzena svým loňským (pokud se tak posledních 28 hodin roku dá navzat) pletařským výkonem, jsem se v novém roce rozhodla pokořit další metu. Jo, myslím to slavný obrace (bez -t -před -c, protože teď už jsem chytrá jako rádio). Neprozřetelně jsem se svěřila se svými úmysly mamce, která usoudila, že uplést jednu celou šálu hladce je až až a jala se mě zasvěcovat do tajů záživnějších vzorů a jiných  fíglů, který v jejím podání vypadaly jako brnkačka pro cvičenou opici.

Teoreticky vybavena o nové výrazivo typu „tady to sejmeš, tady to protočíš“ jsem plna optimismu zasedla večer, pár hodin po zevrubné instruktáži, do křesla a jala se produkovat umění. Dopadlo to přesně tak, jak se dalo očekávat:
Upletla jsem nákrčník!Pro jistotu jsem už radši zapomněla, jakej vzor to mělo vytvořit, protože se nechci uvrhnout do deprese z toho, jaký jsem střevo. Bohatě mi stačilo, když jsem to druhej den vytáhla z tašky. Moje vlastní matka (!) se sice chvíli snažila tvářit shovívavě, načež po mým zmateným vysvětlování, že „ono je to vlastně docela hezký a Vojta si nejspíš ani nevšimne, že to mám jak když pes chčije, i když trošku přemýšlím, jestli to nemám vypárat“, chytla tu jehlici, vytáhla jí z toho a během asi tří vteřin nelítostně vypárala všechno, s čím jsem se půl večera mordovala!!

Kdyby mi nedala život, vlastnoručně jí vezmu ten její!

Aby to nějak vyžehlila, rozhodla, že s některýma věcma bude lepší počkat, až budu starší a moudřejší a dovolila mi plést jednu řadu tak a druhou naopak. Sice odmítá pochopit, že někdo může nepoznat, jaký voka mu zpod toho lezou a tudíž nevědět, kterou že řadu má plést teď, ale s tím už se naučím žít.
Upletla jsem nákrčník!Taky mi tvrdila, že když ty konce řad budu dělat tak, jak říká, rozhodně se mi nikde nezkroutěj.
Vůbec nechápu, kde udělali soudruzi z Endéer chybu, ale vidíte to co já, že jo?!
Upletla jsem nákrčník!Kdybych něco takovýho chtěla vyrobit, stopro by se mi to nepodařilo, ale o to jsem z toho nadšenější.
Navíc jsou moje děti evidentně od narození zvyklý na funkci pokusných králíků a relativně bez keců si na sebe navlíknou cokoli, co mi vyleze zpod rukou.
Vojta sice k celý akci pletu ti, chlapečku, nákrčník a budeš ho nosit i kdybych ho na tebe měla přicvakat sešívačkou přistupoval s mírným despektem a trousil moudra typu „pletení je dost starý, to už nikdo nedělá, kdo chce svetr, ten si ho přece koupí“, ale ta zelená ho nakonec obměkčila.
Upletla jsem nákrčník!
To, jak jsem ten pruh sešila k sobě, abych z něj udělala kruh, radši popisovat nebudu. Už tak jsem se, myslím, odkopala až dost.

A co teprve až vám ukážu tu šálu, co si právě pletu pro sebe – to teprve něco uvidíte! 😉

Odpovědět