Blog

Ušila jsem bezejmennou věc!

Jakmile jednou zjistíte, že máte ruce a zároveň nejste blázen, abyste si do pusy strkaly dudlíka, otevřou se vám netušené možnosti a už vás nic nezastaví!
Když se vzbudíte a narvete si do krku peřinu, nezačnete hned ječet, což matka rozhodně ocení.

Ne že bych povlíkala jednou týdně, ale ten oslintanej kentus (myslím tím samozřejmě povlak, ne mimino) už byl moc i na mě. 
Ušila jsem tímpádem něco, co jsem všude možně viděla asi tak milionkrát, ale přestože jsem googlila jako vzteklá, nedopátrala jsem se toho, jak se to jmenuje 😉
No neva, všechno nemusí mít jméno, stačí, že to netrvá ani půl hodiny a ještě se přitom dá použít aspoň malej zlomek mašlí, který obsedantně hromadím, i když nevím na co – tu s kolouškem tu mám snad od doby, kdy byl Kolouš batole!
Zkouška kvality dopadla přesně tak, jak měla a bezejmenná věc se oficiálně stala nezbytnou součástí dnů našich životů.
 O nic jinýho mi koneckonců ani nešlo!

Odpovědět