Blog

Ušila jsem megadeku

Že každý moje dítě musí mít deku, je jasná věc. Jakmile se ukázalo, že tohle mimino bude holčička,  bylo jasný, že jeleni se hoděj.

Zpětně nechápu, proč jsem s bubnem velikosti dvou normálních těhotenských břich měla nutkavou potřebu stříhat miliardu trojúhelníků, ale sebekriticky je třeba uznat, že nic jinýho jsem na práci ani neměla.

Taky jsem si myslela, že nejhorší bude sešít to tak, aby ty blbý trojúhelníkový špičky zůstaly špičatý, ale nakonec mě stálo mnohem víc úsilí, narvat to celý do stroje, protože ten plyš vespodu je fakt superplyšovej a huňatej.

 

Moje megalomanství se projevilo i v tom, že tahle deka se rozhodně do kočárku použít nedá.

Ne že by nebyla dostatečně hřejivá, nbeo dokonce reprezentativní.

Spíš proto, že bych musela mít dítě velikosti figurky z kindervejce, protože žádný jiný by se tam už nenarvalo.

Máme holt hrací deku, kterou už teď radši ani fotit nebudu, protože když si na ní skoro osm měsíců „hraje“ někdo s nahatým zadkem, je asi snadno představitelný, jak to dopadá 😉

Uložit

Odpovědět