Blog

Ušila jsem podnožku z odstřižků

Asi stárnu. Jinak si nedovedu vysvětlit, že jsem si až doteď nepotřebovala při sezení v křesle na nic odkládat nohy.
Večer jsem se usnesla, že potřebuju podnožku, vyštrachala jsem látku, co jsem si v Ikea koupila asi před deseti lety na závěsy, který jsem nikdy neušila a ráno jsem se na to vrhla.

Z trojúhelníků jsem sešila vršek a bok mi vyšel z dvanácti obdélníků.

Spodek jsem nesešívala, protože nebude vidět, ale aby to bylo pevnější, je z džínoviny a se zipem uprostřed, protože někudy se to naplnit musí.

A pak přišla ta pravá sranda – vytáhla jsem tuhle krabici, do který systematicky hážu odstřižky tak malý, že už se z nich nedá nic ušít, ale přece je nevyhodím, když jeden nikdy neví, jestli se nebudou hodit – a hodily!

Měla jsem pocit, že toho je dostatečně velká hromada, ale nakonec došlo i na pár starejch triček, kterýma jsem to dovycpala a který (doufám) nikdo nebude postrádat.

Povedl se přesně tak, jak jsem si to představovala..

…a navíc mi tam mi zbylo ještě dost prostoru, kam se nějakej ten budoucí metr zbytků nenápadně schová.

Vzhledem k tomu, že už se o něj strhla nejedna bitka a je to i celkem pohodlný křesílko, který bylo sakumprdum za dvě hodinky hotový, si to nejspíš brzy zopakuju.
Podnožek totiž není nikdy dost!

Odpovědět