Blog

Ušila jsem si džíny. Dvoje!

Po bitvě je každej generál. Zpětně totiž vůbec nechápu, proč jsem celý dlouhý roky žila v tom, že dříny jsou pro mě nepřekročitelná meta. Byla jsem ale pevně rozhodnutá, tohle v letošním roce zlomit a v únoru jsem si objednala elastickou džínovinu.
Střih je tady a je geniální – hlavně teda ten návod. Pěkně krok za krokem, takže to nakonec vůbec nebylo složitý.
Paradoně nejdýl mi trvalo zjistit, že když se prošívá džínovou nití, nesmím ji dávat i do spodní cívky, protože je na to moc tlustá, ale jakmile jsem na to přišla, neudržela jsem se a od samý radosti jsem je celý prošila červeně. Ladí mi i vnitřek kapes, což sice nikdo nevidí, ale já z toho mám radost pokaždý, když si je beru na sebe.

Zip mě stresoval asi ze všeho nejvíc, ale nakonec to nebyla žádná věda a musím se pochválit . povedl se mi napoprvé!

To měření mi zabralo neuvěřitelně času, protože jsem se bála, že to blbě spočítám a celá práce bude zbytečná, ale zvládla jsem i to.

Poprvé v životě mám džíny, který mi seděj jak prdel na hrnec a je to paráda.

Povzbuzena tímhle úspěchem jsem se v březnu vrhla na další dlouho odkládanej plán – džíny z mý oblíbený knihy , který jsou typově úplně jiný – kromě vyššího pasu a toho, že nejsou elastický, jsou totiž (až na zip) úplně recyklovaný:

Nevěřila bych tomu, ale fakt stačily čtvery starý, darovaný od lidí, který z nich buď vyrostly, nebo se jim prostě přestaly líbit.

V tomhle případě jsem se lehce stresovala jen u vymýšlení, jak to nakombinovat, aby to nebylo jako pěst na oko, ale jsem spokojená. Místo prošívání jsem se tentokrát vyřádila na nohavicích, který jsou dole roztřepený, což se k tomu super hodí.
A pohodlný jsou jak pyžamo!

Teď mám úplně cukání, si to zopakovat, protože džínů není nikdy dost a třeba takový tmavě šedý, by se mi víc než hodily…

A perlička na závěr – došila jsem je přesně tři dny před vypuknutím karantény a kdybych tušila, že to bude na dlouhou dobu poslední klidnej čas strávenej u stroje, asi bych si to užila ještě o trochu víc 😉

Odpovědět