Blog

Ušila jsem si kabát

Ušila jsem si kabát!

Obvykle všechno potřebuju mít hotový teď a hned a včera bylo pozdě, aby se eliminovalo riziko, že mě nadšení rychle opustí a ty věci zůstanou nedodělaný.
Obvykle.
Tentokrát jsem se ovšem překonala. Tenhle kabát jsem objevila loni v létě a usoudila jsem, že ho budu na zimu potřebovat. Během podzimu jsem na to stihla zapomenout a když se ochladilo, přišlo mi ne tak úplně praktický, mít kabát, co se nedá zapínat. Na vánoce jsem ale nevydržela s nervama a ten střih jsem si objednala s tím, že najít tu pravou látku mi stejně nějakou dobu zabere.
Kupodivu jsem se ani v tomhle bodě nespletla – problém nebyl ani tak v nedostatku možností, jako v ceně. Chtěla jsem totiž látku s co největším poměrem vlny a taková je drahá jako prase. Vzhledem k tomu, že to byl můj první kabátopokus v životě, nechtělo se mi riskovat, že podělám něco, za co uvalím přes dva tisíce.

Na začátku března se nějakým zázrakem oteplilo a já dostala strach, že pokud budu čekat ještě o týden dýl, budu si moct rovnou shánět plavkovinu a vyrazila jsem na nákupy. Asi to byl osud, protože jsem sehnala přesně tu pravou barvu a materiál v megaslevě a celá ta žlutá vlněná třímetrová paráda mě nakonec vyšla levnějc, než ta podšívka (kterou jsem si původně koupila na kalhoty, ale jakmile jsem je položila vedle sebe, bylo rozhodnuto).Ušila jsem si kabát
Když jsem viděla ty podivný tvary, ze kterých se ten střih skládá, skoro jsem se je bála vystříhat, protože se mi zdálo krajně nepravděpodobný, že by se z toho dalo něco sestavit…Ušila jsem si kabát
…a tenhle pocit se mě tak nějak neodbytně držel i během sešívání zdánlivě nepasujících kusů k sobě.Ušila jsem si kabát
Pak se ale naštěstí začalo objevovat světlo na konci tunelu.Ušila jsem si kabát
Jakmile jsem měla rukávy, už jsem byla relativně v klidu a ani vidina tý podšívky, která se nakonec musela ještě přišít v ruce, mě nemohla rozhodit.Ušila jsem si kabát
Pár dnů to zabralo, to je sice pravda, ale většina mých dek trvala nesrovnatelně delší dobu a rozhodně se nedaj nosit, takže nelituju ani minuty. Konečně mám totiž přesně takovej kabát, jakej jsem neúspěšně sháněla minimálně pět let. Ušila jsem si kabát
Ušila jsem si kabátNavíc s podšívkou, která člověka úplně láká ho exhibicionisticky otevírat a každýmu se s ní (ve většině případů naprosto nevyžádaně) chlubit. Ušila jsem si kabát
Ani mi nebude vadit, když bude ještě nějakou dobu chladno, protože jsem dlouho nebyla z něčeho tak nadšená.
Nakoplo mě to natolik, že jsem pevně odhodlaná konečně pokořit ty džíny, na který se chystám podobně dlouho.
Letos to určitě klapne!

Komentáře

  1. Uf, ještěže se ten kabát ke mně ale vůbec nehodí! Můžu v klidu dál pokračovat s kalhotkama 😀

  2. No ale to přece nemůžeš vědět, dokud to nezkusíš! 😀 Nicméně kalhotky jsou rozhodně chvályhodnej počin měla bych se pustit do druhýho kola!

  3. Jako že si mám koupit látku, crcat se s tím, pak si to zkusit a říct si: „Měla jsem pravdu, vůbec se to ke mně nehodí?“ Ne dík 😀 (Kalhotek už mám tolik, že je nestíhám točit, teď hledám inspiraci na dárek ke křtinám, tak kdybys o něčem věděla…)

  4. Tak vždycky to můžeš někomu dát – ségra by ti mohla vyprávět 😀
    A až vymyslíš dárek, koukej se pochlubit!

Odpovědět