Blog

03-7

O třech králích, spánkovém deficitu a horlivých odstrojovačích

„Paní učitelka ve škole říkala, že dneska lidi odzdobujou stromečky.“
„A pjoč?“
„Protože na Tři krále se to dělá.“
„Stáňa a Tadejášek malovali tři krále. Já teda ne.“
„A proč ne?“
„Pjotože já nemám rád krále.“
„A odkdy?“
„Od pondělí, přece!“

Některý debaty jsou natolik nabitý informacema, že si je člověk pamatuje i dva týdny poté co byly proneseny.
Pamatuju si i to, že jsem (pravda, trochu neurčitě) slíbila, že se na ten stromek taky vrhnem.
Pak to nějak vyhnilo, přestože Vojta měl potřebu mě neustále buzerovat výroky typu „Nemám rád stromečky, už od čtvrtka“ případně „Píchl mě do hlavy“ nebo „Nevidím přes ty větve na televizi.“

Ráno si dospávám, zatímco šílené plody života mého od půl šestý okupujou televizi.

Jo, vím že je to nevýchovný a zodpovědná matka by se něčím takovým nechlubila, ale já nejsem zodpovědná – já se jen šest let nevyspala a teď, když jsou všichni schopný se sami nakrmit a vyprázdnit, to hodlám dospat;)

Když vám v 5:40 někdo přímo do ucha zařve „Mami, můžem odzdobit ten stromeček?!“ co řeknete?
 

Jo.
Taky jsem pravila, že „Rozhodně ne!“
Reakce „Joli, bacha, musíme to tam zase pověsit!“ mě možná měla varovat, ale (a teď se budu opakovat) – šest let jsem nespala, takže ať se tam děje cokoli, rozhodně to může půl hodinky počkat, řekla jsem si moudře.

Světe div se – fakt to počkalo!

Takže?
Přesně tak.
Už ho taky nemáme;)

Komentář

  1. dík! Už jsem si myslela, že jsme jediný rodiče, který o vejkendu spěj, zatímco jim děti z bytu dělaj kůlničku na dříví 😀

Odpovědět