Blog

O šatech a záškodnících

Vždycky když vidím látky jako jsou tyhle, mám hned jasno, co z nich bude, jak to bude vypadat a hlavně že to bude rychle, protože i po těch pár letech trpím nevyléčitelným časovým optimismem.

Jak je vidět, první komplikace tentokrát nastala ještě dřív, než jsem vůbec do něčeho střihla. Nějak jsem zapomněla, že tohle je břicho, který se nedá zatáhnout a tím pádem ani přehlídnout.

Šaty jsem nakonec kupodivu stihla ušít přesně podle plánu, tj. dřív, než Kolouš dorazí ze školy, protože jsem je chtěla co nejdřív i vyfotit. Vím moc dobře proč – ta krabice sukní, který jsem na ni hned nenavlíkla a tímpádem ani nikdy nenafotila, je čím dál tím plnější (což mi připomíná, že je na čase si dát nějaký předsevzetí a konečně s ní zatočit, než mi ze všeho vyroste;)
 
Vůbec nevím, proč jsem si myslela, že mě už nic nepřekvapí.
Úder ovšem tentokrát přišel z nečekaný strany.

Sice mě to stálo dvojnásobek nervů než obvykle, ale nakonec to dobře dopadlo.
Nikoho jsem nepřizabila a dokonce i Lego rytíř to přežil a ani jsem ho v tom Labi neutopila;)

Tentokrát se mi šaty doma ohřály jen den a už jsou na cestě na Slovensko, takže na tenhle týden je v plánu další kolo.
Jsem zvědavá, co mě čeká tentokrát (a radši už žádnou rychlou akci neočekávám;)

Odpovědět