Pod vánočním stromečkem jsem našla jakousi neforemnou kouli zamotanou do deseti metrů papíru a oblepenou kilem izolepy. Ještě než jsem se začala propracovávat k obsahu, mi Jolanka nadšeně hlásila, že to je bezvadnej dárek, kterej vybrala sama, protože moc dobře ví, že

• já jsem určitě nic tak krásnýho nikdy neviděla
• po vánocích z něj odmotám ten řetěz a budu ho moct nějak předělat
• a navíc byl ve slevě, takže budu mít určitě o to větší radost, protože mě přece nebude vadit, že je trochu křivej

Jako vždy měla pravdu, protože kdo by nechtěl mít doma jelena velikosti Kikiny, žejo.
Ale!
Abych jí nekřivdila, ukázalo se, že mě zná až moc dobře. Jakmile totoiž bylo po vánocích a slezl sníh (kterej padal asi tak tři dny, takže to vlastně ani nestojí za zmínku, ale jako metafora je to prostě dobrý), začala jsem přemejšlet, kam s ním.
Původně jsem plánovala oholit z plotu ten břečťan, co se na něm vytrvale pne bez ohledu na počasí a nějak ho na milýho jelena namotat. Moje odhodlání vázlo na botanický negramotnosti, protože vážně netuším, jak dlouho by chudák rostlina přežila.

Pak jsem si koupila úplně perfektní střapatou vlnu, že s ní omotám věnec. Abych to zkrátila – věnec jsem nenašla, zato jelen na mě zpod toho zlatýho řetězu pořád tak nějak víc a víc  výhružně pomrkával a bylo rozhodnuto.
Protože jsem se bála, že jakmile tu kovovou kostru zbavím maskování, už nepoznám, kde jsou uši a kde ocas, nechala jsem řetěz tak, jak byl a tu zelenou jsem prostě naprala přes něj.
Nejen že to fungovalo, ale dokonce má takový pěkně oblý tvary.
Kytičky už mi tam přistály vlastně úplně samy. Čím víc o tom totiž přemýšlím, tím je mi jasnější, že jejich praktická hodnota se limitně blíží nule. A jako jelení tuning jsou aspoň pořádně na očích, ne?
A protože každá správná přeměna musí mít fotku Před a Po, jednu bych tu tak měla:
Poslední nepatrnej problém je už skoro tradiční – kam s ním, aby nezabíral půlku místnosti?
Zatím se ale zdá poměrně odolnej a jedinej důvod, proč jsem ho nenechala pěkně vystrčenýho na zápraží je ten, že se bojím, aby mi neuletěl.
O víkendu do něj zkusím nacpat šutry, třeba to zabere!