Blog

Zahrada v březnu

Měla jsem velkolepý plány a ani ve snu by mě nenapadlo, že bude tolik času na jejich realizaci, takže nějaký to pozitivum se na tý karanténě přece jen našlo!
Třeba tenhle záhonek, kterej vznikl úplně impulzivně z nutkavý potřeby někde vybít nahromaděnou frustraci.

To se totiž s rejčem dělá úplně nejlíp!

A dilema, co s ním vyřešila zásilka zaručeně domácích semínek mně (až na měsíčky) neznámých kytek.

Tohle se mi urodilo v červnu:

A takhle to vypadalo v červenci!

Nevěřila bych, kolik z těch pár papírovejch pytlíčků vykvete radosti, ale podařilo se.

Taky došlo (po delším přemlouvání) na moje vytoužený zeleninový záhony. Zásadní pro jejich vyměření byly dva atributy – jak dlouhý prkna jsme našli ve stodole a jak široká je sekačka.

Na víc jsme se nezmohli, ale co taky čekat od někoho, kdo na měření dřeva nastoupí s krejčovským metrem, žejo.

Ale podařilo se a dodnes se nerozpadly, v což jsme moc nevěřili.


Moje netřesky přežily i letošní kryoléčbu v umývadle, kam sem tam přes zimu napršelo a voda pěkně zmrzla a nijak jim to na vitalitě neubralo. O tu levanduli jsem se teda trochu bála, ale taky naštěstí zbytečně.

Co jsme v plánu tak úplně neměli, ale vzhledem k těm několika vichřicím a následným intervencím od sousedů, že ještě párkrát se ten strom ohne a máme po střeše, se nedalo nic dělat…

No a zlatej hřeb – živej plot. Přesně ta věc, která by bez tý domácí izolace s největší pravděpodobností nikdy nevznikla, protože to fakt není něco, co se dá stihnout za víkend.
Tyhle superpichlavý červený keře (myslím, že to jsou dřišťály) začaly vypadat čím dál tím hůř. Funkci plotu nijak extra neplnily už dlouho, ale teď už přestaly mít i tu estetickou, takže nebylo co řešit.

Vykopat záhon byla velkolepá zábava, zejména díky tomu totálnímu jílu, kořenům těch keřů a neuvěřitelnýmu množství cihel…

…ale po několika dnech bylo dobojováno. Některý kořeny jsme vykopali, ale pak nám ruply nervy a zbytek jsme jen seřízli těsně u země (vlastně zcela nepřekvapivě jim to dost prospělo a teď rostou jak vzteklý, ale to nás nenapadlo).


Jo a ten jíl a drny jsem navozila kolem septiku, takže už je to relativně rovný… ještě by to chtělo za něco vyměnit tu pneumatiku, kterou jsem tam dala proto, aby některýho z těch tří ynteligentů nenapadlo si na něj stoupat, ale na to určitě taky dojde.

Před pár lety bych nevěřila, jak mě to hrabání v hlíně bude bavit, ale asi jsem k stáru zmoudřela a zbabkovatěla – a vůbec mi to nevadí 😉



Odpovědět