Blog

Zahrada v dubnu

Duben jsem vykoply (doslova!) živým plotem. Objednala jsem 120 sazenic kavkazkýho brestu (protože prej roste rychle, nepotřebuje, aby se o něj někdo nijak intenzivně staral a zhoustne tak, že přes něj není vidět) a natěšeně vyhlížela kurýra v megaautě – kam jinam by taky dal těch 120 keřů, žejo.
Když vytáhl z kufru oktávky placatej balíček a já z něj vylovila ty tenoučký proutky, musela jsem se sama sobě smát. Stejně ale věřím, že jednou, až budu stará bába, budu mít všechny ty zahradnický triky v malíku a někde se holt začít musí.

Důkladně jsem naštudovala pokyny k sázení a abych dodržela tu ideální třiceticentimetrovou vzdálenost, ulomila jsem si klacíček. Tím jsem definitivně dorazila souseda, kterej mě průběžně chodil povzbuzovat a uřízl mi podle šupléry epesní laťky. S těma s to měřilo jedna báseň 😉

Zhruba v době, kdy začaly kvést první jarní kytky jsem se poprvé po několika týdnech vydala do civilizace. Podpis se totiž na eshopu ověřit nedá. Vytáhla jsem kvůli tý velký příležitosti kabát a dokonce jsem si umyla hlavu, ale udělat si něco s rukama jsem nějak zapomněla. Tak holt příště.

Vytrhala jsem jahody a vykvetly mi modřence…

…ale hlavně už po týdnu začaly na těch klaccích vyrůstat první lístečky, což mě uvrhlo do stavu bezbřehýho nadšení.

V podobným se nacházely děti, když sledovaly štěpkování větví, zatímco já postávala u těch pivoněk a řvala na ně, ať se je ani neopovažujou pošlapat.

Druhá cesta ze vsi byla za mnohem zajímavějším účelem (a jak je vidět, na nehty jsem tentokrát dala bacha). Usnesli jsme se, že když už jsme se nedobrovolně odstěhovali, můžeme mít konečně na oknech muškáty, který půjde zalívat i jindy, než o víkendech.
V zahradnictví, kam jsem se vypravila mi ovšem řekli, že už žádný nemaj, protože vlastní si nepěstujou a to, co dovezli z velkoobchodu je vyprodaný a poslali mě na hřbitov. Myslela jsem, že je to nějakej druh koronahumoru, ale ukázalo se, že tam maj technický služby skleníky, který jsou něco jako ráj na zemi. Asi protiklad tomu místu, nebo nevim, ale úspěšně jsem k muškátům přihodila i kedluby a náležitě vyzbrojena se vrátila zpátky do izolace.

Zasadili jsme co se dalo…

…a aby se nám to náhodou nepopletlo, vyrobili jsme luxusní cedulky, za který by se nemusel stydět ani absolvent pátý třídy zvláštní školy.

Ředkvičky vylezly jako první a rostly bleskurychle…

…stejně jako budoucí plot.

Můj odborný zásah přežily nejen jahody, ale i netřesky, vylítly narcisy a muškáty vypadaly taky životaschopně.


Aspoň že na tý zahradě bylo všechno v pořádku, když už se jinak svět v prdel obracel, mě několikrát denně tikalo oko z domácího vzdělávání a při zaslechnutí slovního spojení „co bude k obědu“ mi pravidelně naskakovala kopřivka…

Odpovědět