Květen je nově můj nejoblíbenější měsíc! Nebejt tý debilní karantény (která se ale postupně trochu uvolnila), nikdy bych nestrávila na zahradě každej den a nevěřila bych, jak mě to může bavit.

Třeba ty ředkvičky. To je prostě instantní radost! Chytly se ale i kedluby, špenát a vlastně všechno, co jsme pokusně zasadili.

Rozkvetly mi narcisy a z lesa jsem dostala pivoňky ke Dni matek. Ta okrasná máta s ananasovou vůní byl trochu úlet a chcípla, ale nejsem si jistá, jestli to byla její chyba, nebo důsledek mý (ne)péče, tak radši nic.
Zajímavá věc se ovšem přihodila na tomhle záhoně. Hrášek se nedal zastrašit a dělal svoji práci, ale jinak to byla celkem bojovka. Holt když si do záhonu přivezete hlínu vybagrovanou z rybníka, dá se nějakej ten vodní plevel asi čekat. Jen ho nemuselo bejt tolik a mohl bejt rozeznatelnější od petržele, ale nějak jsem to vyselektovala.

A pak ty pivoňky. Kvetou Jolance k narozkám a vždycky je to napínavý, která bude ta první!

V půlce měsíce jsme sklízeli a byl to fakt zážitek. Pro mě o to větší, že ředkvičky dětem dvakrát nejedou a víc na mě zbylo.

A tohle, to je prostě nádhera 😉

Líběj se mi na zahradě, ale je jich naštěstí dost a jediná váza nezůstala prázdná 😉

Loni jsem si v zahradnictví na podzim objednala jiřiny. Přesně dvacet ve všech barvách a strávila jsem příjemnou hodinu tím, že jsem plánovala, kam kterou zasadit, aby to bylo co nejbarevnější – trochu jako ty moje deky. Kdybych tušila, že mi na ně zaútočej slimáci a některý nepřežijou, asi bych to tak neřešila, ale zase by to byla jen poloviční zábava.

Taky mi vyrostl špenát a vyrobila jsem plazící prolejzačku pro hrášek (kterou jsem pak ještě dvakrát zvyšovala, protože měřil snad deset metrů, a to jsem fakt nečekala).

A ty kytky, keře a vůbec všechno…

…prostě paráda. Květen by mohl bejt klidně celej rok!
A zcela vážně uvažuju o tom, že i na ten příští se odstěhujem, protože to stojí za to!