Blog

Září v září

Kdy jindy by se člověk měl vrátit k září, než v půlce října, kdy vstáváme za tmy a než je všechny navleču do těch svetrů, mikin a bund, někomu se začne chtít na záchod a jinej to rovnou pustí do gatí, no ne? Už jenom proto, že pokladničky se od chvíle, kdy přijela pouť, začínaj pomalu ale jistě znovu plnit…

… a mně se skoro ani nechce věřit, že
– ještě před měsícem bylo venku vlastně léto…
září
– že Vojta se celou dobu na řetízáku tvářil tak, že jsem ty nekonečný tři minuty dole čekala, kdy poblije všechny kolem a pak jsem se (po tisícípadesátýosmý) přesvědčila, že některý věci jsou mimo moje chápání, protože on měl přece pevně zavřenou pusu a nafouklý tváře proto, aby mu tam nevletěla v tý rychlosti moucha.
září
– že v tom výstřihu fakt nic zajímavýho nehledal…
září… a že ta pouť je bavila všechny stejně, ačkoli někteří se nesvezli ani na blbým autíčku.

záříZavedli jsme chození pěšky do školky a celkem jsme si zvykli všichni tři. Já teda s čím dál tím hnusnějším počasím svádím každodenní vnitřní boje se svou vrozenou leností, ale zatím jsem na sebe pyšná.
záříA samozřejmě spousta závodů a velkolepých sportovních výkonů.
září
záříA to ani nemluvím o tom, jak náročný je fandění až do padnutí…
záříJeště že kouč zůstává za všech okolností nad věcí!
září
Takže jo. Léto v háji, podzim jede na plný pecky a nejlíp je ve vaně. Já se tam schovávám s knížkou a skleničkou vína. Oni před miminem.
záříAsi ani nemusím dodávat, že mně se to daří líp, ne?

Tak.
A vánoce můžou pomalu přijít! 😉

Odpovědět