Blog

Výšivka jak od babičky

Zcela seriózní folklór

Když poslední dobou tvrdím, že něco už NIKDY nehodlám absolvovat, musím se sama sobě smát. Už tolikrát se totiž ukázalo, že moje paměť s přibývajícím časem slábne a dříve či později nevyhnutelně nastane chvíle, kdy si řeknu, že to přece zas tak strašný nebylo a zkusím to znovu.
(Teď mě tak napadá, jestli přesně tenhle vzpomínkovej optimismus není důvod, proč mám tři děti, ale radši do toho nebudu šťourat…)

Na vyšívání mě nervuje nejen to, že to strašně dlouho trvá, ale hlavně na to prostě blbě vidim. Z toho plyne novoroční předsevzetí číslo jedna – zajít si pro brejle dřív, než budu zralá na bílou hůl.Výšivka jak od babičky
Ani mě nepřekvapilo, že nejdelší dobu mi trvaly ty blbý kytičky. Nějak nemám systém a skákala jsem s těma křížkama úplně nesystematicky ze strany na stranu, což mě nejspíš taky dost brzdilo.Výšivka jak od babičky
Písmenka šly od ruky mnohem líp, ale v ten nejnapínavější moment mi tady někdo tak dokonale zabordelil černou bavlnku, že jsem se musela na ty kytky dole vrhnout dřív, než bylo dopsáno.Výšivka jak od babičky
Ale dohrabala jsem se až ke zdárnému konci. Je to další memento mori pro všechny, kdo mi pijou krev – fakt mám dostatek trpělivosti na to, abych do něčeho tisíckrát bodla, takže bacha na mě 😉Výšivka jak od babičky
Výšivka jak od babičky
Kdyby to třeba někomu připadalo sprostý nebo tak něco, je třeba mít na paměti, že

1. je to téměř folklórní tvorba a tradice by se měly udržovat
2. správně použitý předminulý čas z toho dělá ve svý podstatě edukativní pomůcku
a hlavně
3. hodlám to dát svému drahému choti ke kulatinám a darovanému koni na zuby nehleď,ne? 😉

Odpovědět