Blog

Deka ze zbytků

Zvětšuje se

Někdy se ta moje výrazná matematická nedostatečnost víc než hodí. Třeba ve chvíli, kdy si předem nejsem schopná vypočítat pravděpodobnost výskytu stejně velkých odstřižků a s tím spojenou případnou paniku z nesouměrnýho výsledku.
Ačkoli bych tomu nevěřila, ukázalo se, že to zas tak žhavý není. Sešila jsem dvojice k sobě a pak ještě jednou a přebejvaj mi fakt malý kousky, jak je vidět třeba tady u toho červenýho s puntíkama.
Deka ze zbytků
Jasně, nejsou úplně rovný, ale mám pravítko a taky řezák, takže jsem strávila příjemně destruktivní hodinku seřezáváním na pravoúhlý útvary a všechno co mi zbylo je tohle (hohó!):Deka ze zbytků
Přestože můj pseudosystém kombinování barev zahrnuje jen dva kroky (nedávám k sobě dvě tmavý látky a na jednom bloku nechci mít stejnej vzor dvakrát) a řídím se tímpádem jen podle velikosti, myslím, že zatím mi to všechno pěkně ladí a nic jsem nemusela znechuceně odložit.
Některý kusy jsou bezesporu hezčí, jiný slabší, ale jako celek to snad bude fungovat i dál. Deka ze zbytků
Deka ze zbytků
Během dopoledne jsem se dopracovala k 58 osmikouskovým kusům (se do toho začínám trochu zamotávat, řekla bych) a i když to vypadá jako kdovíjaký číslo, zas až taková hromada to není. Deka ze zbytků
Kupodivu i další kolo spojování dvojic vyšlo bez ztráty kytičky a tentokrát se mi do konce podařilo najít parťáka pro každýho, což považuju za další vítězství demence nad matematikou!Deka ze zbytků
Jak se to začalo zvětšovat, usoudila jsem konečně, že trocha měření mě přece jen nezabije a sešila jsem první pruh tak dlouhej, jak by zhruba měla bejt deka široká.
Deka ze zbytků
Už teď je jasný, že pokud to nemá bejt deka do kočárku (a tu už fakt nepotřebuju), nezbyde mi nic jinýho, než se po sešití vrhnout na druhý kolo a začít znova od těch nejmenších kousíčků, což mi vůbec nevadí.

Zdá se, že minimálně jedna odstřižková krabice úplně zmizí, a to je oč tu běží.
Jen to nesmím moc prodlužovat, aby mě to nadšení nepustilo stejně rychle, jako na mě skočilo, protože to se může velice snadno stát a hromada odstřižků sešitá v pětinu deky plus narvaná zpátky do krabice, by žádná velká výhra nebyla 😉

5 Comments

  1. Jů, vidím svoje zbytky! 🙂
    (Máš ty krabice na zbytky nějaký malý ne? Sem teď ušila povlečení na dvojpostel a nezmizela mi ani jedna krabice!)

  2. Já se snažím důsledně vyhazovat všechno, co není hezký 😀 A jak vidíš, ty tvoje jsem nevyhodila – díky!!
    Ušilas povlečení? Tyjo, to mě nikdy nenapadlo udělat – pošli mi někam fotku, jsem zvědavá!

  3. Hm, někde mám fotku, až přijdu na to, jak ji dostat k tobě, tak se jí dočkáš 😀
    (A buď ráda, že tě to nenapadlo!!!! Ušít patchworkový povlečení, to je vražda!)

  4. Tak už jsem se ti to pokusila poslat, došlo?

  5. Došlo! A je to Perfektní!!
    Kam se hrabu tyjo 😉

Odpovědět